Svět ti ubíhá do kopce
jak moře k obzoru
Už nestačíš

Co nám může vzít víc
než nezvěstné hry drobné krutosti
— už století mi necpeš do pusy
tablety uhlí —

co víc než smích
něhu ve dne
a úzkost za nocí

Ta spálená se mstí
jde ti po srdci
Aspoň se neudusíš