Proč jen se usmívají ...
Budu-li ti sukňu šít ...
Tolik písku a slunce ...
Tvé zlaté písečné oči ...
Odbilo jedenáct ...
Jak ses ve mně zabydlela ...
Už jsem nechtěla ...
Má pyšná kůže je popsaná ...
Odlétla jsi v očích slzy ...
Okouzlilas je všechny ...
Se mnou neprojdeš Tibet ...
Máš kůži jak nejjemnější hedvábí ...
Po milování jsou tvoje oči ...
Už mě nebolelo ...
Na staženou kůži ...
Od mala stavěný ...
Slunce ještě hřeje ...
Štědrý den potemněl ...
Co za dary mi přinášíš ...
Když se směješ ...
Ještě jednou být s tebou ...
V jaké závrati ...
Kudy jsi bloudila ...
Kolikrát za den tě slyším ...
Co všechno se tu sešlo ...
Nikdy ses nezeptala ...
Říkáš ...
Můžeme k nim i zaletět ...
Pokaždé se stydíš ...
Oslavuješ nahé tělo ...
Jsi moje snění ...
Neměla jsem komu umřít ...
I sněhová ...
Nabízíš se ...
Taky jsi malá malovala ...
Kam bys však odletěla ...
Tichá voda ...
A zase ...
Kde jsi od rána ...
A přece to budu já ...
Vím že hledím ze dna ...
Tiskni se ke mně ...
Tvá ztišená tvář ...
Postavíme kolem tebe ...
Ještě jsi o mně nevěděla ...
Teď na hrázi ...
Těch vzlyků smíchu ...
I v loďce na řetězu ...
Nebyl to pahýl doubku ...
To dítě lásko ...
Lásko ...
Slad srpnových borovic ...
Z kočárků zmizely ...
Když v pátek přiletíš dřív ...
Procházely jsme září ...
Vánoce ...
Už zas mi lásko nastavuje ...
Řekni ...
Věř mi ...
Viola Fischerová
Písečné dítě
mkp
Poezie
Titulní strana
Následující kapitola →