Emě

Proč jen se usmívají
ty malé hlavy
Už v matčině krvi
a ještě v ráji

Co je v nebi tak k smíchu
že ho znají
ještě i potmě a v krvi
lásky i nelásky
která je čeká
či nečeká

Teď už jen ve snu
se občas rozpomenou
ta nemluvňata
co chtěla do světa

a co nic neprozradí