První stadium

(BJ) – 1

Pohnout kastrolem ve dřezu jen co by zaskřípal o plechové dno, ještě dvakrát a nechat ho v té chladnoucí špinavé vodě, (už rok kontrolorka) Boža Kociánová se tiše usmívala, dnes se nebude až zas do noci dělat půda, ve tři přijdou Mirek a Inka Machulkovi na kanastu, báječná neděle – a opět zakvedlat kastrolem o dřez, za zdí klímá Standa nad Technickým týdeníkem, ale poslouchá přitom, co se děje v kuchyni, nemá rád, když žencká sedí jen tak naprázdno – spustit lžíci z výše na okraj dřezu a ještě jednou – po kartách půjde Standa ukázat Ince tu dekorační mříž v ložnici, kterou sám smontoval z trubek a natřel jahodovou červení, ti dva se vždycky vyvztekají na takovýchhle hračkách, chvilka osamění s Miranem v kuchyni a vzpomenem si na starý časy,

„Jestli nemáte zrovna nic rozumnýho na práci…,“ řekl tenkrát a

„Rozumnýho až po krk…,“ já na to.

Nad Božinou hlavou milosrdně neumdlévající hodiny, jejich vítězné tik-tik-tik-tik a klepnout zas kastrolem o pekáč a zas pekáčem o kastrol.