O VÁLCE A VÁLEČNÉM LIDU.

Svými nejlepšími nepřáteli nechceme býti šetřeni, a také ne těmi, jež milujeme z hloubi. Tedy mi dovolte říci vám pravdu! Bratří moji ve válce! Z hloubi vás miluji, jsem a byl jsem z vašich řad. A jsem také váš nejlepší nepřítel. Tedy mi dovolte říci vám pravdu!  

Vím o zášti a závisti vašeho srdce. Nejste velcí dost, byste zášti a závisti neznali. Nuž buďte velcí dost, byste se za ně nestyděli!  

A nemůžete-li býti světci poznání, buďte mi alespoň jeho válečníky. To jsou druhové a předchůdci takové svatosti.  

Vojáků vidím mnoho: kéž bych viděl mnoho válečníku! „Stejnokrojem“ zvou, co nosí: kéž není stejný kroj, co pod tím schovávají!

Buďte mi takoví, jichž oko vždy vyhlíží po nepříteli – po vašem –nepříteli. A u některých z vás jest nenávist na prvý pohled. Svého nepřítele hledejte, svou válku veďte a za svoje myšlenky!

A podlehne-li vaše myšlenka, nechť nad tím přece vítězně zaplesá vaše poctivost! Mír máte milovati jakožto prostředek nových válek. A krátký mír více než dlouhý. Vám neradím k práci, než k boji. Vám neradím k míru, než k vítězství. Vaše práce budiž bojem, váš mír budiž vítězstvím! Může mlčet a tiše sedět, jen kdo má šíp a luk: kdo nemá, vadí se a breptá. Váš mír budiž vítězstvím!

Pravíte, že je to dobrá věc, jež i válku světí? Pravím vám: je to dobrá válka, jež světí každou věc. Válka s odvahou dovedly více velkých věcí než láska k bližnímu. Ne soucit váš, leč vaše statečnost až dotud zachraňovala ty, kdož přišli k úrazu. „Co jest dobré?“ se ptáte. Býti statečný jest dobré. Ať si povídají holčičky: „dobrem jest, co je hezké a zároveň dojímavé.“ Říkají o vás, že jste bez srdce: ale vaše srdce jest ryzí, a miluji stud vaší srdečnosti. Stydíte se za svůj příliv, a jiní se stydí za svůj odliv.

Jste oškliví? Nuž dobrá, bratří moji! Tedy se zahalte do vznešenosti, jež jest pláštěm ošklivého!

A vzrustá-li vaše duše, stává se zpupnou, a ve vaší vznešenosti je zloba. Znám vás.

Ve zlobě se setká zpupný a slaboch. Ale nerozumějí si. Znám vás.

Smíte míti jen nepřátele, jichž byste nenáviděli: ne takové, jimiž byste pohrdali. Buďte mi hrdi na svého nepřítele: pak úspěchy vašeho nepřítele jsou též úspěchy vaše. Vzpoura – toť vznešenost otroků. Vaší vznešeností budiž poslušnost! I vaše rozkazování budiž posloucháním! Dobrému válečníkovi zní příjemněji „musíš“ než „chci.“ A vše, co je vám milé, dejte si teprve rozkázat! Vaše láska k životu budiž láskou k vaší nejvyšší naději: a vaše nejvyšší naděje budiž nejvyšší myšlenkou života!

Svou nejvyšší myšlenku máte si však dáti rozkázat ode mne — ta zní: člověk jest cosi, co má býti překonáno. Tak žijte svůj život poslušnosti a války! Co záleží na dlouhém žití! Který válečník chce být šetřen! Nešetřím vás, z hloubi vás miluji, bratří moji ve válce! –  

Tak pravil Zarathustra.