O PŘÍTELI.

o jednoho je vždy více kolem mne“ – tak myslí poustevník. ‚Vždy jednou jeden – to konec konců jsou dva!“  

Já a já vždy příliš horlivě spolu hovoří: jak by se to dalo snésti, kdyby nebylo přítele?  

Pro poustevníka přítel vždy jest již třetí: ten třetí jest korek, jenž zabrání, by hovor oněch dvou neklesl do hloubky.  

Ach, jest příliš mnoho hloubek pro všechny poustevníky. Proto tak touží po příteli a po jeho výšce.  

Naše víra v jiné prozrazuje, v čem bychom rádi věřili v samy sebe. Naše touha po příteli jest naší zrádkyní!  

A často láskou jen přeskakujeme závist. A často někoho napadneme a učiníme si ho nepřítelem, bychom zakryli, že lze napadnouti nás.

„Buď mi alespoň nepřítelem!“ – dí pravá úcta, jež se neodvažuje prošiti o přátelství.

Kdo chce míti přítele, chtěj také zaň vésti válku: a kdo chce vésti válku, ať dovede být nepřítelem.

I ve svém příteli cti nepřítele. Můžeš k svému příteli těsně přistoupiti, abys k němu nepřestoupil?  

Ve svém příteli měj svého nejlepšího nepřítele. Buď mu nejblíže srdcem, když se mu vzpouzíš.

Nechceš před svým přítelem nositi šatu? Aby bylo ctí tvého přítele, že se mu dáváš, jaký jsi? Ale vždyť on tě za to posílá k čertu!

Kdo ze sebe nedělá tajemství, pobuřuje: a proto věru máte, proč se báti nahoty! Ano, kdybyste byli bohy, směli byste se styděti za své šaty!

Nemůžeš se pro svého přítele dost krásně vyzdobiti: neb máš mu býti šípem a touhou po nadčlověku.

Viděls již spáti svého přítele, – aby ses dověděl, jak vyhlíží?  

Neb co jest jinak přítelova tvář? Tvá vlastní tvář, v drsném a nedokonalém zrcadle.  

Viděls již spáti svého přítele? Nelekl jsi se, že tvůj přítel tak vyhlíží? O příteli, člověk je cosi, co musí býti překonáno.

Přítel budiž mistr v tom, jak dovede hádat a mlčet: není radno, abys všechno chtěl viděti. Ať sen tvůj ti vyzradí, co tvůj přítel dělá v bdění.

Uhodni svým soucítěním: abys dříve věděl, přeje-li si tvůj přítel soucitu. Snad na tobě miluje nezlomené oko a pohled věčnosti.

Soucítění s přítelem nechť se skrývá pod tvrdou skořápkou: vylam si na něm zub. Tak bude jemné a bude míti svou sladkost.

Jsi svému příteli čistým vzduchem a samotou a chlebem a lékem? Leckdo se z vlastních okovů nevysvobodí, a přece jest příteli osvoboditelem.

Jsi otrok? Tedy nemůžeš býti přítelem. Jsi tyran? Tedy nemůžeš přátel mít.

Příliš dlouho skrýval se v ženě otrok a tyran. Proto žena posud není schopna přátelství: zná pouze lásku.

V ženině lásce jest nespravedlnost a slepota ke všemu, čeho nemiluje. A i ve vědoucí lásce ženy jest vždy ještě přepadání a blesk a noc vedle světla.

Posud není žena schopna přátelství: Kočkami stále ještě jsou ženy, a ptáky. Či, v nejlepším případě, kravami.

Posud není žena schopna přátelství. Ale rcete mi, vy mužové, kdo z vás že je přátelství schopen?

Ó vaší chudoby, vy mužové, a vaší lakoty duše! Kolikkoli dáváte příteli, tolikéž já svému nepříteli dám, a jistě že nezchudnu.

Dnes lidé jsou kamarády: kéž by byli přáteli! –  

Tak pravil Zarathustra.