O LÁSCE K BLIŽNÍMU.

Tísníte se kolem bližního a máte pro to krásná slova. Ale i 1 pravím vám: vaše láska k bližnímu je vaše špatná láska k vám samým.

Utíkáte se k bližnímu sami před sebou a rádi byste si z toho učinili ctnost: ale prohledám vaše „nesobecké jednání“.  

Starší je Ty než Já; Ty jest vyhlášeno svatým, Já však posud ne: tedy se člověk tlačí k Bližnímu? Radím vám k lásce k bližnímu? Raději ještě k útěku před bližním a k lásce k dálnému, k nejvzdálenějšímu!  

Vyšší než láska k bližnímu jest láska k nejvzdálenějšímu a příštímu; vyšší ještě než láska k člověku jest mi láska k předměstům a přízrakům.

Přízrak, jenž před tebou běží, bratře můj, jest krásnější než jsi ty; proč mu nedáš svého masa a kostí svých? Ale ty máš strach a běžíš k svému bližnímu.

Sami sebe nesnesete a nemilujete se s dostatek: i svádíte bližního k lásce a rádi byste se pozlatili jeho omylem.  

Raději bych, abyste nesnesli společnosti všelijakých bližních a jejich sousedů; pak by vám nezbylo, než abyste si sami ze sebe stvořili svého přítele a jeho překypující srdce.  

Svědka k sobě zvete, chcete-li o sobě dobře mluviti; a jestliže jste ho svedli, by o vás dobře smýšlel, sami o sobě dobře smýšlíte.  

Nelže jenom ten, kdo mluví proti svému vědění, nýbrž ještě více ten, kdo mluví proti svému nevědění. A tak o sobě mluvíte, stýkáte-li se s kým, a sebou samými obelháváte souseda.  

Takto mluví blázen: „obcovati s lidmi kazí charakter, zvláště tomu, kdo ho nemá“. Jeden chodí k bližnímu, že sám sebe hledá, a druhý, že by sám sebe rád ztratil. Vaše špatná láska k vám samým ze samoty vám dělá žalář.

Jsou to vzdálenější, kdož zaplatí za vaši lásku k bližnímu; a již, je-li Vás pět pohromadě, je vždycky nutno, aby někdo šestý umřel.

Ani vašich slavností nemiluji: příliš mnoho herců jsem při nich nalezl, a také diváci často se tvářili jako hercu

Nehlásám vám bližního, nýbrž přítele. Přítel vám budiž slavností země a předchutí nadčlověka.

Hlásám vám přítele a jeho přetékající srdce. Ale je třeba, by dovedl houbou být, kdo chce být milován srdci přetékajícími.

Hlásám vám přítele, v němž hotov je svět jako pod slupkou dobré jádro, – hlásám vám tvořícího přítele, který vždy může darovati hotový svět.

A jak se mu svět rozvinul, tak se mu zase v prstenech dohromady stáčí, jakožto vznikání dobra pomocí zla, jakožto vznikání účelů z náhody.

Budoucnost a dálka nejvzdálenější budiž ti příčinou tvého dneška: v svém příteli miluj nadčlověka jakožto svoji příčinu.  

Bratří moji, k lásce k bližnímu vám neradím: radím vám k lásce k nejvzdálenějšímu.

Tak pravil Zarathustra.