J. M.

Ta vteřina byla slunná a vlídná

mladá žena a muž v ní zářili
navěky opření o sebe
toho léta
kdy v oku ženy už číhá
blízká slepota smrt a prosba
aby nikdo nežli on nevěděl
že tady ve stínu pod stromem
kde spolu líhali
nachází rozptýlenou v trávě
jenom ji