Josefu Hiršalovi

Všechno začalo nevinně

Na cestě jsem zvedla ze země
větvičku kaštanu

Ve váze doma vypučela
Vyrostl mi z ní bledý
ztopořený stvol s květy

Sílí a krade mi   pokojné představy a sny
Nikdy jsem neměla nic
s kaštany

Barborka rozkvétá cudně
a míří k svatbě
v bílém

Ale tohle?

Pak v noci
mě milují krásné dívky
které jsou vlastně
chlapci

Petru Borkovcovi