6.2 Klimatická krize jako průřezové téma

Už od školních dob se svět kolem sebe učíme pozorovat skrze škatulky jednotlivých školních předmětů. V chemii zkoumáme složení věcí kolem nás, ve fyzice si všímáme, jak na sebe věci působí, v biologii potom studujeme živé organismy, v občanské výchově se dozvídáme něco více o člověku a společnosti, v dějepise o historii lidstva a v zeměpise o tom, jak vypadá a funguje planeta Země. Ale v jakém předmětu se učíme o klimatické krizi?

Svět kolem nás je příliš složitý na to, aby se některé jevy a problémy daly zkoumat pouze pohledem jednoho školního předmětu či vědního oboru. Jestliže před sebou máme nějaký komplexní problém, mnohem lépe jej popíšeme a účinněji vyřešíme, pokud se na něj díváme z více úhlů pohledu a sebrané zkušenosti pak dáváme dohromady. Jinak nám zkrátka bude vždycky něco chybět. A z toho důvodu je tolik komplexní téma změn klimatu potřeba vnímat jako téma průřezové.

Proto se první část této kapitoly zabývá důsledky, které plynou z toho, že je klimatická krize často vnímána hlavně jako otázka ochrany přírody. V další části se text věnuje souvislostem s chybějícím rámováním a vizí v debatě o klimatu. Konec kapitoly potom poukazuje na nutnost přiblížit téma klimatické krize široké veřejnosti a jejím potřebám.

Klimatická krize není jen otázka ochrany přírody

Jako zásadní problém se tedy ukazuje to, že celou otázku změn klimatu chápeme jako téma ochrany přírody či životního prostředí, přestože jde o problematiku ovlivňující naprostou většinu oblastí fungování společnosti. Environmentální agenda je navíc často vnímána spíše jako „něco navíc“, co je možné řešit ve chvíli, kdy jsou pokryté ostatní potřeby společnosti. Otázkou zůstává, kdy takový okamžik ve společnosti fungující na principech zvyšující se výroby a spotřeby nastane, pokud nám stále nedochází, že jsme na fungujících ekosystémech bytostně závislí.

Když řekneme klimatická změna, zní to jako něco pro odborníky a pro ekology, ale jako by se to netýkalo zbytku společnosti. To je problém. Je potřeba ukázat, že průřezově se klimatická změna dotýká všech odvětví a že je potřeba související restrukturalizaci ekonomiky řídit a mít ji dobře rozloženou v čase.

anonymní ekonomka

Máme-li účinně reagovat na změny klimatu, musíme si uvědomit, že pracujeme s průřezovým tématem, které se netýká jen životního prostředí, případně energetiky. Efektivní opatření je potřeba zavádět všude – v dopravě, ve stavebnictví, průmyslu, zemědělství, sociálním sektoru i dalších resortech. I proto je žádoucí, aby klimatické hnutí bylo pestré a různí aktéři působili na různé cíle.

Klimatické hnutí proto může prosazovat některé formy prolnutí tématu ochrany klimatu skrze všechny rozhodovací procesy a ve všech jejich fázích (tzv. mainstreaming ochrany klimatu), podobně jako se to (se střídavými úspěchy) daří v případě agendy zrovnoprávňování žen a mužů.¹ Podstatou by mělo být to, aby součástí všech nově zaváděných aktivit a procesů bylo také vyhodnocení vlivu na klimatickou krizi a snaha přispět k jejímu řešení.² Díky mainstreamingu ochrany klimatu se můžeme posunout od vnímání problematiky změn klimatu jako „zeleného“ tématu k tomu, že se začneme dívat na tuto oblast také skrze všechna ostatní témata a politiky, a dojdeme tak ke komplexnějším a spravedlivějším řešením.

Jednou z dalších možností pro klimatické hnutí může být snaha změnit fungování vzdělávacího systému. Kromě specifického předmětu pro první a druhý stupeň, který by se zabýval otázkami udržitelnosti a fungování společnosti, by také pomohl nový náhled na cíle vzdělávání jako takové. Škola by měla žačky a žáky kultivovat ve vnímavosti. Měli by získat schopnost ze svých zdrojů adekvátně vysvětlit svět kolem sebe a dokázat spojit, jaký vliv mají věci v jejich bezprostředním okolí na obecnější fungování světa. Díky tomu pak v dlouhodobém hledisku může dojít k tomu, že společnost dokáže lépe řešit tak komplexní problémy, jako je klimatická krize. Stejně důležité pak je motivovat všechny generace a umožnit jim celoživotní vzdělávání, které je při rychlém tempu rozvoje společnosti a informačním přehlcení podstatné pro orientaci ve světě.

Nemáme odborníky a odbornice a neplánujeme

Ve chvíli, kdy změna klimatu není vnímána jako průřezový problém, nutně existuje také nedostatečnost plánování. Chybějí nám totiž analýzy z různorodých sektorů, které by zkoumaly dopad změn klimatu na dané odvětví a na základě nichž by bylo možné modelovat spravedlivou transformaci systému.

Pokud nebude nevyhnutelná restrukturalizace ekonomiky dostatečně promyšlená a řízená, bude mít velké množství negativních sociálních dopadů. Potřebujeme kvalitní analýzy, jak může přeměna systému vypadat a jaké bude mít dopady, aby bylo možné celý proces také rozložit v čase, který nám ale bohužel chybí. Chybějící strategie navíc přinášejí pocity nejistoty a strachu, jež podlamují důvěru k jakýmkoli klimatickým opatřením.

Když je téma změn klimatu vnímáno jako čistě environmentální problém, chybějí nám zároveň odborníci a odbornice, kteří by se průřezovostí témat zabývali. Například neexistuje mnoho ekologických ekonomů, kteří by vytvářeli analýzy a modelové scénáře a následně je prezentovali vládě i široké veřejnosti. Nově vznikající legislativa pak nutně nereflektuje klimatickou krizi, která kolem nás probíhá a kterou by měly nově vznikající zákony řešit.

My tady tápeme ve tmě. A z toho vyplývá rostoucí odpor zejména průmyslových skupin, ale nejenom těch. Jestliže zavádíme nějaká opatření, tak musíme zjistit, jaký budou mít dopad na obyvatele, na jednotlivé regiony, sektory a případně i na jednotlivé firmy.

anonymní ekonomka

Debatě o klimatu chybí rámování a vize

Oblast, ve které může klimatické hnutí udělat mnoho, je samotné rámování debaty o klimatu. To aktuálně velmi chybí. Jako stát i společnost potřebujeme mít základní nastavení, že klimatická krize je jeden z klíčových problémů, které musíme řešit. Zatím však celospolečenská diskuze tápe v tom, jak se postavit k jednotlivým problémům i řešením.

Změny klimatu se řeší ve spojení s technickými tématy a používaný expertní jazyk je vzdálený tomu, jak spolu mluví široká veřejnost. Přestože klimatická krize dopadá nejvíce na zranitelné skupiny obyvatel, diskuze o klimatu vyžadují vysokou míru orientace v tématu a vzdělání. Jasné uchopení problematiky a rámování by pomohlo abstraktní téma přiblížit lidem a konat kroky správným směrem.

Konkrétní postoj musí zaujmout hlavně politická reprezentace. Ta však dlouhodobě změnám klimatu (a zejména mitigaci) nepřikládá dostatečný význam a myslí si, že voliče a voličky toto téma nezajímá, přestože se přístup zčásti posunul i u konzervativních či pravicových stran, jako jsou ODS nebo KDU-ČSL. Přijatá opatření však bývají opatrná, případně jsou klimatické politiky záměrně skryty, aby v nich veřejnost ochranu klimatu na první pohled neviděla. Jenže průzkumy veřejného mínění naopak ukazují, že se lidé změn klimatu obávají.⁴ I proto je skandální, že jsou politické debaty o klimatu rámovány většinově tématem konce uhlí a spalovacích motorů, případně se řeší, zda se vůbec má Česká republika připojovat k evropské klimatické politice.

Klimatická změna se na úrovni Česka stále nevnímá jako problém, který je zahraničněpolitický či geopolitický. Přesahuje všechny úrovně takových státních strategických zájmů, jako jsou třeba bezpečnost, armádní strategie, mezinárodní obchod či strategická průmyslová odvětví.

Lukáš Likavčan

Změny klimatu vyvolávající strach

Změny klimatu a jejich dopady znamenají řadu velmi komplexních problémů, které vyžadují mnoho řešení najednou ve velmi krátkém čase. Mnoho z těchto problémů již ani není možné plně vyřešit, spíše bojujeme o to, jak moc špatné to nakonec bude. Naše budoucnost závisí na každém zlomku stupně oteplení.⁵ Svět je v přerodu a nevíme přesně, jak bude v budoucnu vypadat. A mnozí lidé mají strach, že přijdou i o to málo, co mají, nebo se obávají dopadů na svůj životní styl, kterého dosáhli po mnoha letech snažení.

Ať už se lidé bojí, že přijdou o práci, životní styl, nebo o samotný život, strach je emoce s klimatickou krizí pevně spojená. Bojíme se změny a toho, že přijdeme o stávající jistoty. Primární reakce je útěková a při útěku se nespolupracuje. Lidé si nezačnou ze strachu vykasávat rukávy a statečně bojovat – obzvlášť když na tom jsou už teď špatně.

Strach je jedna z centrálních hodnot politického rozhodování a je potřeba s ní pracovat. Nejde o to, říkat, že se nic neděje, to by byla lež. Klimatické hnutí se však musí zabývat tím, jak lidem nabídnout vizi a naději. Protože pokud v lidech vyvolává strach, je pravděpodobnější, že zaujmou k problematice konzervativnější a méně empatický postoj. Naopak když komunikace v lidech vyvolá pocit naděje, mají potom tendenci více spolupracovat a hledat spravedlivější řešení.⁶

Je hrozně důležité pojmenovat si, jak svět bude vypadat. Když je budoucnost popisovaná (a je to i chyba environmentálního hnutí), tak je popisovaná v hrozných termínech. Já nejsem odpůrce strašení. Strach je dobrý, evolučně jsme na něj nastavení, mobilizuje nás. Ale časem se to vyčerpá. Myslím, že ekohnutí na strašení hodně spoléhalo.

Vojtěch Pelikán

Změny klimatu jako naděje a příležitost

Proti environmentálním aktivistům oponenti dlouhodobě stavějí výtku, že jsou pouze kritičtí. Že spouštějí alarm, ukazují, co je špatně, ale nepředkládají řešení a nepodílejí se na něm. Stejná kritika se částečně vztahuje také na aktéry klimatického hnutí, přestože za poslední roky došlo k posunu. Pro práci s nadějí a aktivní zapojení do řešení klimatické krize však stále existuje dostatek prostoru. Poukazování na konkrétní řešení a politiky (například dostupné dotace na OZE, podpora udržitelného bydlení, rozvoj železniční dopravy, podpora využití recyklátů…) může být pro srozumitelnou komunikaci stěžejní.

Přitom opatření pro zmírnění dopadů změn klimatu znamenají také příležitost proměnit fungování společnosti k lepšímu a zajistit lepší budoucnost všem. Na obavy, které se s klimatickou krizí logicky pojí, může klimatické hnutí reagovat jasnějšími a konkrétními vizemi přeměny společnosti a ekonomiky.⁷ Spravedlivá transformace⁸ navíc představuje politiku, z níž bude prosperovat většina, protože jejím cílem je zajistit důstojnější život lidem i s ohledem na jejich zranitelnost, která se bude s postupující klimatickou krizí prohlubovat.

Pokud se vám podaří do dlouhodobého přechodu domácností na OZE dostat i energeticky chudé domácnosti, budou to dvě vítězství najednou. V ideálním případě budou lidé bydlet v energeticky efektivních domech s efektivními spotřebiči na obnovitelných zdrojích energie. Zároveň budou výrobci i spotřebiteli energií. To je nízkouhlíkové řešení energetické chudoby, takže máte příležitost vyřešit dva problémy jednou ranou. Ale taky se nemusí podařit ani jedno. V ČR a většině zemí střední a východní Evropy jsou stávající programy na zvyšování energetické efektivity pro energeticky chudé domácnosti spíše nedostupné.

Hedvika Koďousková

Tváří v tvář této proměně je však důležité začít si uvědomovat rozdíl mezi tím, co si lidé myslí, že způsobuje jejich kvalitu života, a co ve skutečnosti jejich život dělá příjemným a spokojeným. Je to fakt, že rodina vlastní tři auta, anebo to, že má vše potřebné v docházkové vzdálenosti a auto ani nepotřebuje? Při vykreslování vize budoucího světa proto může klimatické hnutí překládat aktuální otázky a obavy do otázek na jiné systémové úrovni. Například pokud se lidé zaměstnaní v uhelném průmyslu obávají, že přijdou o práci, neměli by se místo boje proti „ekologickým aktivistům“ spíše organizovat a požadovat od státu zajištění jiného uplatnění, které bude lépe zaplacené a nebude mít negativní dopad na jejich zdraví?

Práce s nadějí je nakonec nezbytná i kvůli tomu, že dopady změn klimatu již pociťujeme na vlastní kůži, a i když bude klimatické hnutí úspěšné, setrvačné dopady dosavadních emisí budou zasahovat do našich životů v dohledné době více a intenzivněji.⁹ Pokud chceme z tohoto světa odcházet důstojně, budeme se muset jako jednotliví lidé také vypořádat s tím, v jakém stavu planetu zanecháváme budoucím generacím a co jsme udělali pro to, aby se tady dalo žít. V tomto ohledu bude hrát naděje a pozitivní vize budoucnosti zásadní roli, jestliže společnost nechce zcela rezignovat na základní hodnoty, jako je právo na důstojný život, spravedlnost a solidarita.

Jak a proč ukazovat konkrétní dopady klimatické krize

Chybějící rámování debaty o klimatu a vnímání problému pouze jako otázky životního prostředí vede k tomu, že jsou změny klimatu něco velmi abstraktního. Lidé si jen těžko propojují konkrétní důsledky s dopadem na jejich životy. Vlažný přístup politické reprezentace i nepříliš aktivní nátlak veřejnosti může plynout také z geografické polohy České republiky. Nacházíme se v místech, kde projevy změn klimatu nejsou natolik bezprostředně život ohrožující jako například v zemích globálního Jihu nebo v přímořských oblastech.¹⁰

Je těžké představit si, jak se změní projevy počasí v budoucnosti. Lidé vnímají vlny sucha a všímají si, že se krajina mění, ale doufají, že příští rok zaprší a bude to zase lepší. Pro klimatické hnutí je proto důležité řešit ty problémy, které lidé vnímají jako důležité a které se změnami klimatu souvisejí, přestože to tak na první pohled nevypadá – například práci, dostupnost bydlení, dopravní infrastrukturu apod. Široká veřejnost si jen málo uvědomuje, že klimatická krize se podepíše hlavně na jejich životech a nejvíce dopadne na ty nejzranitelnější.

Konkrétní dopady klimatické krize
na životy lidí

Z hlediska snižování abstrakce tématu klimatické krize pro českou veřejnost je výhodné při komunikaci pracovat spíše s lokálními projevy než s těmi globálními. Klimatické hnutí by proto mělo pružně reagovat na konkrétní události v České republice a využívat je jako příležitosti pro ilustraci konkrétních dopadů změn klimatu na životy lidí.

Různé geografické oblasti a různé skupiny obyvatel se potýkají s jinými problémy a na to je třeba při vytváření strategií a taktik myslet. Na jižní Moravě je sucho větším problémem než například v jižních Čechách. Zmizelé lesy, konkrétní obrázky, jak se za deset let změnila krajina, nebo opatření, v rámci něhož si lidé nesmějí napustit vlastní bazén vodou. Nepředvídatelnost počasí, silné bouřky, vítr a záplavy vyvolávají strach. To jsou hmatatelné příklady událostí v České republice, které lidem dokážou přiblížit, že se klimatická krize týká i jich.

Bezprostředně ohroženou skupinou jsou například starší lidé ve městech. Přes léto jim zhoršují zdraví vysoké teploty, které se vlivem vzniku tepelného ostrova stávají nesnesitelnými. Také jsou častěji ohroženi energetickou chudobou¹² a jsou to právě oni, kteří si všímají, jak moc se krajina změnila. Přitom oni sami ani jejich rodiny si pravděpodobně neuvědomují, že velkou část jejich problémů v životě přímo, či nepřímo způsobuje klimatická krize. A stejně tomu je u velké řady dalších potenciálních spojenců.

Klimatické hnutí by se mělo ujmout přerámování tématu. Je jedno, jestli ke katastrofě dojde za dvacet nebo padesát let. Prostě se to děje. Ke katastrofě míříme a je jedno, kterou generaci to dožene. Pojďme se pobavit o tom, jak existovat. Pokud postupně přicházíme o pitnou vodu, pojďme se o tom bavit. Vytáhnout z toho „co by kdyby“.

anonymní politoložka

Propojení klimatu a socioekonomických problémů

Klimatická krize je zcela jistě tématem průřezovým. Ale ze všeho nejvíce v debatě chybí propojení se socioekonomickou otázkou. S řešením problémů spojených se změnami klimatu nejde čekat až do chvíle, kdy se vyřeší problémy ekonomické a sociální. Naopak je potřeba řešit vše najednou a společně. Kromě nezbytnosti dosažení klimaticky neutrální ekonomiky spravedlivým způsobem je zásadní fakt, že stabilní klima je základní materiální podmínkou pro fungování ekonomiky a společnosti jako takové.

V tomto tematickém propojení selhaly české levicové strany, ale částečně se to daří některým aktérům klimatického hnutí. Kromě upozorňování, že „na mrtvé planetě nejsou pracovní místa“, je klimatické hnutí napřed hlavně v práci s lidmi z uhelných regionů. Tamní lidé pracující v průmyslu bez budoucnosti stojí první v řadě nás všech, kteří si musíme přivlastnit novou vizi budoucnosti a získat nové schopnosti pro život bez fosilních paliv. Kromě zaměstnanosti je však stěžejní, aby klimatické hnutí aktivně hledalo styčné plochy mezi klimatickou krizí a dalšími socioekonomickými problémy. Příkladem může být ohodnocení péče, které na první pohled nemá s klimatem mnoho styčných ploch, přestože právě solidarita a ohleduplnost (jako základní hodnoty péče) můžou hrát v udržitelné budoucnosti klíčovou roli.

Velký vliv na dynamiku řešení klimatické krize má také fakt, že některé skupiny obyvatel nemají naplněny základní potřeby. Těžko se dosahuje široké spolupráce a masivního zájmu o pocitově vzdálený problém globálního klimatického rozvratu, když lidé řeší své problémy tady a teď: exekuce, vysoké platby za energie a nedostupné bydlení. V takové situaci většinově selhávají jakékoli snahy veřejnost vzdělávat a zapojovat. Klimatické hnutí, které usiluje o spravedlivý svět, by se mělo na uspokojení těchto základních potřeb podílet a propojovat jej s řešením klimatické krize jako další základní potřeby lidstva. Protože společnost dokáže na tomto řešení spolupracovat pouze tehdy, pokud není zběsilým způsobem rozdělená – ať už nerovnoměrně rozděleným bohatstvím, anebo kulturními válkami.

Musíte si uvědomit, že nic nezlomíme rychle. Je to na sto let. Na tři generace. Jde o to, aby ta mezifáze ještě byla lidská. Nejvíce mě straší, že se v diskuzích začíná dostávat do popředí otázka, že je lidí na světě moc. Evropsko-americká společnost má větší moc nad zbytkem planety, a když se naše situace zvrhne, těžko odhadnout, co uděláme… Je nutné, aby to vždy bylo lidské, všechna opatření.

Vladimír Špidla

Tipy pro klimatické hnutí

Komunikace

• Klimatické hnutí musí nabízet naději a vizi budoucnosti jako protiklad emoci strachu, která se v různých smyslech s klimatickou krizí pojí. Pokud komunikace v lidech vyvolává strach, je pravděpodobnější, že zaujmou k problematice konzervativnější a méně empatický postoj. Naopak jestliže komunikace v lidech vyvolá pocit naděje, mají tendenci více spolupracovat a hledat spravedlivější řešení.
• Ukázky konkrétních řešení a politik pomáhají snižovat abstrakci tématu. Na obavy, které se s klimatickou krizí logicky pojí, může klimatické hnutí reagovat jasnějšími a konkrétními vizemi přeměny společnosti a ekonomiky.
• Pro zapojení české veřejnosti se ukazuje jako výhodné pracovat při komunikaci s lokálními projevy. Klimatické hnutí by proto mělo pružně reagovat na konkrétní události v České republice a využívat je jako příležitosti pro ilustraci dopadů změn klimatu na životy místních lidí. Tato taktika zároveň může pomoci klimatickému hnutí dostat se do médií, protože média píšou o tématech, která jsou lokální a aktuální.
• Je podstatné věnovat se problémům, které lidé aktuálně řeší a vnímají je jako důležité, přestože na první pohled se změnami klimatu nesouvisejí. Klimatické hnutí však musí dle situace a publika správně zvolit taktiku. Tyto problémy může být výhodné záměrně řešit bez zmínění souvislosti s klimatem, nebo naopak lze zdůrazňovat klimatický rozměr napříč každodenními problémy, s nimiž se veřejnost potýká.
• Komunikační posun od zodpovědného jednání jednotlivce k nutnosti prosazovat systémová řešení může pomoci pracovat s pocitem veřejnosti, že si člověk nemůže dovolit ekologická řešení. Je potřeba přenastavit pravidla fungování společnosti tak, aby udržitelný život byl logickou volbou.

Příležitosti

• Mainstreaming ochrany klimatu – nově vznikající legislativu, procesy a instituce – dává smysl podchytit a zahrnout do něj ohodnocení vlivu na změny klimatu a snahu přispět k jejich zmírňování. Míra udržitelnosti by měla být metrikou všech budoucích rozhodovacích procesů.
• Klimatické hnutí by mělo využít chybějícího zarámování debaty o klimatu k tomu, aby prosazovalo své vlastní narativy.
• Tím, že je klimatická krize problém průřezový, znamená jeho řešení také příležitost poprat se s více problémy najednou – například prosazení dostupného nízkouhlíkového bydlení může pomoci snížit energetickou chudobu.

Hrozby

• Debaty o dílčích problémech nebo příliš technické debaty mohou zastínit skutečné problémy, které je potřeba řešit. Konkrétním příkladem může být diskuze o Nové dohodě pro Evropu a zákazu spalovacích motorů před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021, případně prosazování jaderné energetiky jako ekologického zdroje energie.
• Klimatická krize ovlivňuje velkou řadu oblastí a prolíná se více resorty. Pokud se nepodaří všechny vazby podchytit a restrukturalizace ekonomiky nebude dostatečně promyšlená a řízená, bude mít velké množství negativních sociálních dopadů.
• Kvůli tomu, že je téma změn klimatu často vnímáno jako problém primárně ekologický, nemáme dostatek odbornic a odborníků napříč obory (např. ekologičtí ekonomové), kteří by připravovali kvalitní analýzy dopadů a nutných řešení a kteří by o nich mluvili v médiích.
• Téma klimatické krize si mohou přivlastnit národovecké strany a prosazovat vlastní rámování debaty a ekofašistická řešení.

O čem byla tato kapitola

• Opatření proti změnám klimatu je potřeba zavádět napříč všemi sektory společnosti. Jinými slovy, je potřeba zajistit mainstreaming ochrany klimatu. Když klimatická krize není vnímána jako komplexní a průřezový problém, nemůže dojít k dostatečnému naplánování a řízení spravedlivé transformace fungování ekonomiky. Příkladem špatného řešení komplexního problému může být nízká odolnost České republiky v krizových situacích.
• Debatě o klimatu chybí rámování a celospolečenská diskuze tápe v tom, jak se postavit k jednotlivým problémům a řešením. Nejistota spojená s klimatickou krizí vyvolává pocity strachu, s nimiž musí klimatické hnutí pracovat. Je potřeba přinášet konkrétní příklady řešení a vizi alternativního fungování společnosti, která je uskutečnitelná a spravedlivá k většině obyvatel.
• Lidem se daří lépe porozumět abstraktnímu tématu klimatické krize, když si jej dokážou propojit s vlastním životem. Pro klimatické hnutí může být výhodné pracovat s aktuálními a lokálními událostmi, které dopadají na českou veřejnost a týkají se změn klimatu. Klíčovou roli hraje propojení se socioekonomickými otázkami a společné řešení základních potřeb jídla, bydlení, péče, finančního zabezpečení a stabilního klimatu.