Slovníček

adaptace

(doslova „přizpůsobení se“) je odborný pojem v debatě o klimatické krizi, označující snahu přizpůsobit lidskou společnost, ekonomiku, infrastrukturu i kulturu novým klimatickým podmínkám, jež se budou i při včasném snížení emisí ještě nějakou dobu setrvačně zhoršovat, a člověk se tak v nich bude muset naučit žít. Čím větší množství emisí se v atmosféře nahromadí, tím budou nicméně podmínky chaotičtější a přizpůsobení se jim obtížnější. Předpokladem adaptace je proto včasné snížení emisí.

advokacie

(doslova „obhajoba“) je typ působení občanských organizací a sociálních hnutí, pro něž je typická obhajoba určitých společenských zájmů a hodnot prostřednictvím přímého kontaktu s držiteli moci (politiky a političkami, úřady, firmami) a prosazování změn skrze argumenty a vyjednávání. V teorii sociálních hnutí je kladena do kontrastu k mobilizaci a organizování (viz pojmy), jejichž požadavky se často snaží dostat do praxe.

biodiverzita

je pojem označující rozmanitost a bohatost živých organismů i ekosystémů na Zemi. Protože právě rozmanité a komplexní ekosystémy jsou odolné a schopné dlouhodobé stability, je biodiverzita klíčovým měřítkem zdraví planetárních živých systémů, na nichž je existence lidstva závislá.

common sense

(zdravý – doslova „běžný“ – rozum) označuje soubor ve společnosti sdílených předpokladů o tom, jak svět funguje, jimiž se lidé řídí ve své každodennosti a které obvykle kriticky nereflektují. V teorii politické hegemonie italského teoretika A. Gramsciho je zdravý rozum chápán jako to, co je považováno za politicky „možné“.

decoupling

(doslova „oddělení“) označuje v teoriích zeleného růstu (viz pojem) situaci, kdy se podaří křivku ekonomického růstu oddělit od růstu zatížení životního prostředí. Decoupling je dnes cílem většiny ekologických veřejných politik, přestože existují vážné argumenty, že absolutní decoupling v globálním měřítku není možné provést dostatečně rychle na to, aby se lidská společnost včas vrátila do bezpečných planetárních mezí.

dekarbonizace

(česky doslova „oduhličení“) je pojem používaný jako zkratka pro snižování emisí ze spalování fosilních paliv – uhlí, ropy a fosilního („zemního“) plynu – prostřednictvím snižování celkového množství spotřebované energie (úspor) a také nahrazování fosilních zdrojů zdroji obnovitelnými. Můžeme tak hovořit o dekarbonizaci různých aktivit a sektorů, zejména energetiky, dopravy či průmyslu.

designový proces

představuje proces promyšleného návrhu a vývoje struktury, služby či produktu, v jehož rámci jsou přehledně rozloženy fáze definování cílů, výzkumu, testování hypotéz, návrhu prototypů a vývoje výstupu.

door to door kampaň

je kampaň, během které osoby obcházejí dům od domu, rozdávají letáky, sbírají podpisy na petice a získávají podporu pro prosazení svého cíle.

ekosystémové služby

je pojem používaný pro popis všemožných způsobů, jimiž živé bytosti a jejich „ekosystémy“ – jako jsou lesy, zemědělská společenství, louky a stepi či řeky a oceány – zajišťují podmínky pro život člověka a přispívají k jeho blahobytu. Mezi ně se řadí služby regulační (zajišťující stabilní klima či absorpci odpadů), zaopatřovací (produkce potravin a zdrojů, opylování), kulturní (rekreace, duševní zdraví) a podpůrné (koloběh živin, produkce kyslíku a udržování životu příznivého složení atmosféry). Ekologická ekonomie se shoduje, že fungování základní úrovně ekosystémových služeb je podmínkou existence jakékoli lidské ekonomiky, a jejich přínos je tak v praxi nevyčíslitelný a neocenitelný. Sám pojem je proto také předmětem kritiky, že význam přírody pro člověka příliš podceňuje a instrumentalizuje.¹

energetická chudoba

je pojem užívaný pro nedostatečný přístup k sociálně nezbytné úrovni energetických služeb, ze kterého plyne neuspokojení potřeb tepla, světla, teplé vody apod.

etatismus

je v politické teorii pojem pro ideologie a programy zdůrazňující roli státu a suverénní státní moci v organizaci společnosti a řešení společenských problémů. Často se používá kriticky pro označení přílišného spoléhání na stát či míru centralizace moci ve státě, která je dle kritiků omezením lidské svobody.

focus group

(skupinová diskuze) je metoda kvalitativního výzkumu (viz pojem) v sociálních vědách, při níž je vybrán a na jednom místě shromážděn miniaturní vzorek zkoumané skupiny, aby pod vedením moderátorky či moderátora debatoval a společně prozkoumával témata vztahující se k výzkumné otázce. Společná diskuze může dát vyniknout informacím, které by v individuálních rozhovorech nevyvstaly.

frontloading

označuje v designu proces, kdy se návrhová skupina snaží předem objevit budoucí slabiny a možné chyby svého projektu a „vychytat“ je ještě před jeho uvedením do praxe.

grassroot

je z angličtiny převzatý pojem používaný pro sociální hnutí a iniciativy vycházející nikoli od profesionálních občanských organizací, nýbrž z přímé aktivity lidí dotčených nějakým společenským problémem. Používá se jako synonymum pro „hnutí zdola“, místní iniciativy či neformální sdružení běžných občanek a občanů angažujících se ve volném čase.

greenwashing

(česky „lakování na zeleno“) představuje z angličtiny převzaté označení pro klamavou reklamu, kdy je působení nějaké organizace, firmy nebo vlády klamavou reklamou a manipulativními PR metodami v rozporu s realitou vydáváno za udržitelné. Typické je zveličování ekologicky příznivých aktivit při zamlčení výrazně rozsáhlejší neudržitelné praxe, symbolické a kosmetické úpravy či investování většího úsilí a prostředků do propagace ekologicky příznivých změn než do změn samotných.

hrubý domácí produkt

(HDP) je indikátor vyjadřující celkový objem peněžní hodnoty zboží a služeb vytvořených na určitém území za určité období. Jeho růst tak vyjadřuje expanzi či intenzifikaci peněžní ekonomiky. Růst HDP se dnes používá jako hlavní indikátor lidského rozvoje a ekonomické úspěšnosti. Zejména v bohatých zemích ale růst HDP ke kvalitě života nepřispívá, a naopak ji často snižuje, přičemž jeho ekologické dopady ohrožují dlouhodobou životaschopnost planety a nezdá se, že by jejich snížení bylo s růstem HDP slučitelné. To je předmětem kritiky sociálně-ekologické ekonomie, která navrhuje používat pro měření úspěšnosti ekonomik jiné indikátory.

hloubkový rozhovor

je metoda kvalitativního výzkumu (viz pojem) v sociálních vědách, zaměřená na hluboké porozumění pohledu určitého člověka, s nímž je rozhovor veden.

klimatická neutralita

(dříve také uhlíková neutralita jako užší pojem nezahrnující všechny skleníkové plyny) je označení pro stav, kdy množství uhlíku vypouštěné lidstvem i přírodními systémy do atmosféry je shodné s množstvím, které je biosféra (především rostliny) schopná opět absorbovat, a uhlíkový cyklus je tak v rovnováze. Anglicky se používá též pojem „čistá nula“ (net zero). V praxi předpokládá tento cíl zásadní snížení emisí (dekarbonizaci) nebo masové nasazení dnes značně nerozvinutých či zcela spekulativních technologií na absorpci uhlíku z atmosféry (tzv. draw-down). Pojem bývá kritizován právě proto, že se někdy používá k odkládání snižování emisí při spoléhání na budoucí technologická řešení.

klimatická spravedlnost

představuje náhled na problém klimatické krize, který zdůrazňuje, že její příčiny i dopady jsou ve společnosti nerovnoměrně rozmístěny a netýkají se každého stejně: prolínají se s nerovnostmi ras, tříd, pohlaví atd. Zatímco na jedné straně jsou to aktivity velkých korporací a životní styl s vysokou spotřebou (většinou globálního Severu), co krizi způsobuje, hlavní tíhu důsledků nesou již tak vykořisťovaní či znevýhodnění. Pojem vychází z inspirace „environmentalismem chudých“ globálního Jihu.²

klimatické hnutí

lze vnímat
jako neformální uskupení organizací z občanské sféry i jedinců, kteří se rozhodli zapojit do dialogu o řešení změn klimatu a klimatické nespravedlnosti (viz sociální hnutí). Jako jeho součást vnímáme jak zaběhlé občanské organizace působící i na mezinárodní úrovni, tak expertní organizace věnující se změnám klimatu, hnutí organizující se zdola na dobrovolné bázi nebo lokální uskupení a iniciativy, které se věnují tématům ochrany klimatu na místní úrovni. Do klimatického hnutí přitom nepatří jen lidé přímo zapojení v organizacích zaměřených na ochranu klimatu, ale také jednotlivci, kteří tyto organizace aktivně podporují a vnímají otázky klimatu jako důležité; mohou to být například i političky, vědci, novinářky, odboroví organizátoři a další.

kulturní konzervatismus

je tendence v kultuře lidských společností, která zdůrazňuje potřebu tradice a stability a je zdrojem odporu proti změnám. V kontextu tzv. kulturních válek se prolíná s odporem proti změnám, jež by s řešením klimatické krize nastaly.

kulturní liberalismus

je tendence v kultuře lidských společností, která zdůrazňuje potřebu svobody a volnosti a je zdrojem tlaku na změny. V kontextu tzv. kulturních válek se prolíná s podporou změn, jež by s řešením klimatické krize nastaly.

kvalitativní výzkum

je v sociálních vědách pojem pro metody výzkumu zaměřené na hluboké porozumění určitému fenoménu. V kontrastu ke kvantitativním metodám, které umožňují statisticky reprezentativní, ale plytké chápání společenských jevů, umožňují kvalitativní metody hlouběji pochopit realitu z hlediska dílčí skupiny lidí.

mainstreaming

je pojem z oblasti teorie médií, který označuje proces, jímž se určité hodnoty, ohledy či koncepty dostávají do „středního proudu“ (mainstream) společenské debaty a stávají se součástí „zdravého rozumu“ (common sense), takže se jejich prizmatem poměřují i dříve zdánlivě nesouvisející témata.

mentální modely

představují v kognitivní psychologii vnitřní reprezentaci vnějšího světa, již člověk používá jako „mapu“ pro svou interakci s vnějším světem. V sociologickém smyslu znamená sdílené hodnoty, představy a východiska (také „paradigmata“), jež podmiňují struktury sociálních institucí a chování lidí a jsou jimi zpětně utvářena.

mitigace

(doslova „zmírnění“) je odborný pojem v debatě o klimatické krizi, označující snahu zmírnit budoucí oteplení planety a s ním spojené změny klimatu prostřednictvím snížení emisí skleníkových plynů, které jej svým hromaděním v atmosféře způsobují. Znamená tedy především upouštění od spalování fosilních paliv a dalších činností produkujících tyto plyny (viz dekarbonizace). Právě včasná mitigace je pro zažehnání klimatické krize nezbytná: když zastavíme emise, zastavíme oteplování.

místní akční skupiny (MAS)

jsou regionální občanské organizace sdružující místní sdružení a občanské iniciativy, soukromé podnikatele i obce a jejich svazky s cílem harmonického rozvoje daného území.

mobilizace

je typ působení občanských organizací a sociálních hnutí, pro něž je typický tlak na držitele moci skrze rozmanité formy symbolické demonstrace síly (shromáždění, pochody, dopisní a petiční kampaně) nebo přímé akce (viz pojem), jako jsou stávky, blokády a další formy konfrontačního narušení existujících struktur ekonomického systému či politické moci. Mobilizace často navazuje na organizování a dodává váhu jednání s mocnými v advokacii (viz pojmy).

model ledovce

je model pro analýzu reality v pojmech systémového myšlení, inspirovaný koncepcí pákových bodů (viz pojem) Donelly Meadows, do čtyř úrovní chování lidské společnosti: událostí, vzorců chování, struktur a mentálních modelů. Umožňuje tak události a vzorce analyzovat z hlediska jejich hlubších příčin a hledat pákové body pro účinnější změny v systémech lidských společností.

model cibule

je model pro analýzu reality v pojmech systémového myšlení, který nám pomáhá vnímat, jak je člověk jako jedinec „zapuštěn“ do společnosti a jejích systémů a infrastruktur a ty zase do „sítě života“ globálního ekosystému. Možnosti jednotlivce jsou tak nutně utvářeny společností, která je zase limitována svými vztahy ke globální biosféře.

nerůst

je směr v ekonomické vědě a sociální hnutí kritizující jednostranné zaměření lidských společností na finanční zisk a růst HDP. Usiluje o vytváření systému, který by uspokojoval lidské potřeby v planetárních mezích a lépe naplňoval hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity. V českém kontextu se používá jako synonymum nejen pro anglické degrowth, ale i další k růstu kritické či postrůstové směry.

new public management

je způsob fungování veřejné správy, při kterém se přejímají manažerské nástroje ze soukromého sektoru (outsourcing, SMART cíle, programové financování atp.). Přístup má některé klady, ale obecně se ukazuje jako nefunkční, protože nevede k reálným společenským změnám.

Nová zelená dohoda

(Green New Deal) označuje zejména v USA navrhovaný program státních investic a reforem, který by spojil řešení klimatické krize s tvorbou kvalitních pracovních míst a dalšími sociálními programy k řešení dlouhodobých problémů společnosti. Názvem odkazuje k programu prezidenta F. D. Roosevelta proti Velké hospodářské krizi.

občanské organizace

zahrnují všechny formy dobrovolně sdružených organizací, které nejsou zřizovány ani ekonomickými aktéry za účelem zisku na trhu, ani vládami za účelem výkonu státní moci (hovoří se proto o nich nepřesně také jako o organizacích neziskových či nevládních). Ve společnosti obvykle reprezentují celou řadu mimoekonomických a na elektorální politice nezávislých zájmů. Řadí se mezi ně pestré spektrum zájmových sdružení od místních občanských iniciativ až po profesionalizované advokační, charitativní či zájmové organizace.

obnovitelné zdroje energie

(OZE)> označují všechny zdroje energie, jako je sluneční záření, vítr, energie vodních toků, příliv, vlny či geotermální teplo, jejichž potenciál je v dlouhodobém horizontu nevyčerpatelný, protože nezávisí na neobnovitelných surovinách, jako jsou fosilní paliva či uran.

oligarchie

(řecky doslova „vláda nemnohých“) označuje v politické teorii situaci, kdy je politická moc výrazně koncentrována v rukou úzké elity obvykle bohatých jednotlivců. Ve starém Řecku tak byla dávána do kontrastu k demokracii, tedy vládě lidu. Dnes se pojem používá také jako označení specifické vrstvy velmi bohatých lidí, kteří svůj majetek využívají k ovlivňování politiky a systémovou korupcí politických procesů omezují politickou pluralitu, možnosti demokratické diskuze a tvorbu politik ve veřejném zájmu.

organizování

je typ působení občanských organizací a sociálních hnutí, pro něž je typická snaha aktivně lidi zapojit do jejich struktur a budovat nové akceschopné skupiny zapojené do kolektivního jednání, a posílit tak vlastní sílu a schopnost mobilizace i váhu advokacie (viz pojmy).

outsourcing

je anglický pojem označující situaci, kdy si nějaká organizace zajišťuje nějaké služby či statky potřebné pro své fungování zvnějšku jejich objednávkou formou krátkodobého či dlouhodobého kontraktu. V kontextu veřejné správy označuje také dlouhodobý trend oslabovat a osekávat veřejnou správu a její funkce „outsour-covat“ formou jejich zadávání na zakázku soukromým firmám. To přináší v poslední dekádě přinejlepším smíšené výsledky, protože posláním soukromých firem je často zisk či extrakce renty, nikoli kvalita dané veřejné služby.

pákové body

(leverage points), někdy také „body pro zásah do systému“, představují v teorii komplexních systémů body, v nichž poměrně malé kritické množství síly může způsobit kaskádové účinky vedoucí ke změně v chování celého systému. Různé pákové body na různých úrovních reality mají větší či menší potenciální účinek: například změna v cílech organizace bude mít pravděpodobně větší účinek než přidání otázky do evaluačního dotazníku. Z koncepce dvanácti úrovní pákových bodů Donelly Meadows vychází model ledovce, s nímž pracujeme v Klimavizi.

policy-making

(česky „tvorba politik“) je pojem popisující proces, jímž různé složky lidské společnosti od jednotlivců po organizace hledají koordinované odpovědi na různé výzvy a problémy. „Politika“ tu tedy označuje princip či směrnici pro následné jednání lidských jednotlivců i kolektivů. Na úrovni „politiky“ ve smyslu výkonu státní moci od obecní po mezinárodní úroveň tak můžeme „tvorbu politik“ chápat také jako synonymum pro „politický proces“, v jehož rámci jsou sbírány, konfrontovány a agregovány různé informace, společenské zájmy a hodnoty a formulovány reakce na společné problémy.

politická hegemonie

odkazuje v politické teorii k dlouhodobé (v horizontu desítek let) ideologické i mocenské převaze určitého bloku či frakce politických sil a zájmů nad zbytkem společnosti. Ve smyslu strategie sociálních hnutí je strategie vytváření „nové hegemonie“ vedená snahou spojit rozdělené části většinové společnosti a posílit jejich schopnost prosadit vlastní zájmy a hodnoty proti dominantní politické elitě a udělat z nich nový common sense – sdílený „zdravý rozum“ společnosti (viz pojem). V praxi tak americké hnutí Sunrise Movement například propojuje úsilí o ochranu klimatu s bojem za kvalitní pracovní místa a dostupnou zdravotní péči či vzdělání.

politická pluralita

označuje klíčovou kvalitu demokratické společnosti, kdy v rámci společnosti existuje více center moci, která spolu soutěží o vliv a výkon státní moci (na rozdíl od autoritářských či k autoritářství se posouvajících společností, kde se moc „oligarchizuje“ a koncentruje do jednoho či několika málo center).

sense-making

je metoda kvalitativní analýzy dat, při níž jsou v datech (např. ve výrocích z hloubkových rozhovorů) hledány významové vzorce a souvislosti a data jsou takto kategorizována.

sociální hnutí

je pojem používaný pro dlouhodobou aktivitu velkého spektra lidí a skupin za účelem dosažení nějaké společenské či politické změny a překonání nějakého dlouhodobého problému. Jako o sociálních hnutích můžeme historicky uvažovat o hnutích dělnických, ženských, protiválečných či ekologických, ale také třeba o projevech organizovaného rasismu či hnutí proti interrupcím. Pojem obvykle zahrnuje komplex aktivity formalizovanějších občanských organizací, neformálních uskupení i lokálních iniciativ a různorodou škálu aktivit od symbolických protestů přes přímé akce až po ovlivňování voleb. Specifickým sociálním hnutím je klimatické hnutí (viz pojem).

spravedlivá transformace

je pojem, který pochází původně z dialogu odborového a ekologického hnutí a jehož smyslem je, že celý proces transformace směrem k ekologické ekonomice by měl být férový. Jde tak o širší pojem než dotační program Evropské unie, který se podle něj pojmenoval (viz Fond spravedlivé transformace). Pojem znamená, že by proces proměny měl nejen minimalizovat své negativní dopady, aby jej společnost vůbec přijala, ale měl by zároveň maximalizovat dopady pozitivní. Pokud bude transformace dobře nastavená, měla by být cestou, jak řešit více problémů najednou a směřovat k ekonomice, která bude nejen respektovat ekologické meze, ale také naplňovat lidské potřeby.

strategie

(v řečtině původně doslova „vedení vojska“) představuje v obecném smyslu plán jednání zaměřený směrem k dosažení nějakého dlouhodobého cíle a také přeneseně schopnost takového plánování a myšlení. V sociálních hnutích se často hovoří o strategii v kontextu celkové teorie změny (viz pojem), případně dílčích kampaní. Dává se do kontrastu s krátkodobě zaměřenými taktikami (viz pojem): ve vojenském užití označuje taktika schopnost vyhrát bitvu, strategie schopnost vyhrát válku.

systémové myšlení

označuje pojem pro metody, nástroje a návyky myšlení o komplexních systémech napříč obory. Má lidem pomoci obsáhnout a pochopit složité souvislosti, vztahy a dynamické děje napříč různými úrovněmi reality v celcích, které zahrnují tak velké množství prvků a jejich vzájemných vztahů, že je jejich fungování nesnadné popsat či modelovat. Pro chování komplexních systémů je typická neintuitivnost, jež vyplývá z jejich vlastností, jako jsou nelineární dynamiky a body zvratu, emergence, spontánní sebeorganizace či působení mnohočetných zpětných vazeb.

taktika

(v řečtině původně doslova „řazení“) představuje schopnost v krátkodobém měřítku promyšleně jednat směrem k dosažení krátkodobého cíle. V kontextu sociálních hnutí se jako o taktikách hovoří také o konkrétních typech akcí, například o demonstracích, peticích či bojkotech. Dává se do kontrastu s dlouhodobější strategií (viz pojem): ve vojenském užití označuje taktika schopnost vyhrát bitvu, strategie schopnost vyhrát válku.

taxonomie

je pojem užívaný pro klasifikační systém, který má rozlišit různé formy ekonomických aktivit podle jejich ekologické škodlivosti, a stát se tak nástrojem, jenž bude pomáhat vládám, ekonomickým aktérům, tvůrcům a tvůrkyním konkrétních politik i široké veřejnosti určit, do jaké míry lze nějakou formu podnikání považovat za udržitelnou. Je zásadní, aby jako „zelená“ nebyla považována falešná řešení (např. plyn, jaderná energie apod.).

teorie změny

představuje v kontextu klimatického hnutí předpoklady, jaké jednání povede ke kýženým společenským změnám. Používá se také jako metodika strategického plánování, v níž se s využitím vědění o procesech společenských změn v minulosti zpětně mapují procesy, které by musely nastat, aby se z přítomných podmínek došlo k vzdálenějším dlouhodobým cílům.

trigger event

neboli „spouštěč“ je v teorii sociálních hnutí pojem pro průlomovou událost, která slouží jako impulz k výraznému posunu v dosavadní intenzitě aktivity a vlivu hnutí. V kontextu klimatického hnutí to je impulz, jenž může způsobit posun v prosazování klimatických politik, rozšířit klimatické hnutí nebo vyvolat události, které pomohou dostat téma klimatické krize a jejích sociálně spravedlivých řešení dále do mainstrea-mu. Tento impulz může být vyvolaný samotným hnutím nebo aktéry vně hnutí, na něž pak hnutí reaguje.

trojitý diamant

je specifickou metodou designového procesu (viz pojem), v jehož rámci je postup řešení problému dělen do tří fází výzkumu, konceptu a vývoje, při nichž se uvažování o výstupu každé fáze opakovaně rozbíhá a sbíhá, a vytváří tak obrazně strukturu podobnou třem za sebe seřazeným diamantům.

uhlíkový rozpočet

označuje množství fosilního uhlíku, které si lidstvo ještě může dovolit spálit a vypustit v podobě CO2 do atmosféry, než oteplení zemské atmosféry oproti předindustriálnímu oteplení s velkou pravděpodobností přesáhne určitou hranici (například 1,5 či 2 stupně Celsia). Uhlíkové rozpočty jsou zásadním prostředkem pro tvorbu klimatických politik, protože je z nich možné určit, jak rychle a o kolik je zapotřebí snížit emise.

zelený růst

představuje dnes dominantní přístup k řešení klimatické a ekologické krize, který pracuje s předpokladem, že je možné zachovat ekonomický systém založený na nekonečném růstu HDP a zároveň přitom dostatečně snížit tempo zatížení životního prostředí, čerpání zdrojů a vytváření odpadu a vrátit ekonomiku do planetárních mezí (viz decoupling).

Zelená dohoda pro Evropu

(European Green Deal) je soubor politik Evropské komise, které mají za cíl dosáhnout v Evropské unii snížení emisí o 55 % do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050.