Roční doby

Jaro zachřestí náramky
      a s nečekanou chutí
      naváže na rozpálené krby
Žena s odhalenými koleny
      sedí na schodech
      a muž se k ní blíží
      s napřaženou rukou

A od krbů vyjdeš do výhně léta
Sukně bezděčným pohybem
      odkryje stehna
      ruka na okamžik ustrne v pohybu
      a zlehka vklouzne mezi ně

Žena mívá svatozář
      z granátových jablek
      a ústa stejná

Po sklizni zakloní hlavu
      pomalu přehodí nohu přes nohu
      a zasměje se   Krátce
Lačně
Muž se dívá
Z uvězněné ruky odchází cit