Kapka XVIII.

Moje tělo už neprosí o základy krásy
      a chtíč asketa si chodí sám
Svedla bych tě zachvěním jedné řasy
      a vědomí razí cestu odporu
      k ústupu zbrklému jak jarní vody
      jak přívalové deště
Mé lásky mají jepičí život v doteku
Ve vzdálenosti se však podobají
      želvám