Sotva se úsvit brzy ráno vzbudí

a začne zhlížet v stříbře vod a řek,
zavzdychá v listí tichý větérek
a s ním i srdce, bušící v mé hrudi.

Hledám své jitro, a když ke mně zvedne
své krásné zraky, hned se ztiším sám
a vzhlížím k poutům, kterým neprchám
a před nimiž i samo zlato bledne.

Vždyť ani zrána, v svěží jinovatce
se nezatřpytí na nebi tak sladce
vlas krásné Eos, když se zvedne už,

jako vlas, jejž má paní kolem hlavy.
Jí mladý milenec či starý muž
však nepřidává hany ani slávy.