Poznámka k překladu

Překládáním Tassovy lyriky se zabýval u nás, pokud je mi známo, jedině Jaroslav Vrchlický, který z ní vydal roku 1906 výbor ve třech svazečcích Ottovy světové knihovny (č. 530–31, 538, 542). První svazeček obsahuje madrigaly, druhý sonety, třetí ostatní formy. Překlad nepatřil k nejlepším, které vyšly z pera Vrchlického, a zůstal celkem bez ohlasu. Způsobil to do značné míry asi už sám výběr, v němž se klade důraz zejména na anakreontickou nebo dvorskou tematiku a na formální stránku Tassovy poezie.

V tomto výboru šlo především o postižení osobitého tónu Tassovy lyriky, která – jak shodně naznačuje řada kritiků, např. Francesco Flora – není ani v Itálii plně doceňována, ač patří k tomu nejlepšímu a nejvýraznějšímu, co starší italská poezie vůbec má. V kratších básních a sonetech z mládí byla vyzdvižena především barevnost, impresivnost a hudebnost, v pozdějších básních zas opravdová elegičnost. Náš výběr tak pro českého čtenáře objevuje poprvé řadu básní, jež dosud nemohl znát, ač jde o takové krásné texty, jako je např. kancóna „Malý leč slavný synu“. Teprve takové básně mohou naznačit i pro náš pohled pravou modelaci podobizny Tassa-lyrika.