Květ, který pro mne máte,

vzdech, který za mnou z lásky posíláte,
stisk rukou, jež se chvějí,
jsou znamením, že nejsem bez nadějí.
Leč květ tak rychle hyne
a povzdech prchá, povzdech s větrem splyne.
Ten stisk však cítím zmámen
jak uštknutí, jak plamen,
takže mi krev hned mrzne a hned plane.