Když jste, mé srdce, v dáli,

bez konce žal mě pálí,
bez konce se tu trápím stále sám,
bez konce se tu soužím,
bez konce marně toužím,
bez konce vzdychám, štkám a naříkám:
jen naděje, že zase
spatřím ty vaše zraky v celé kráse,
jen té je konec už   a to mě mučí jako v srdci nůž.