Býval jsem kdysi těm tvým očím milý,

ty moje slunce,
tvá láska a můj žhavý cit
mi dával žít.
Proč ale ještě žiji
teď, když mě už tvé srdce opomíjí?

Třebaže vidíš moje slzy,
ty moje štěstí,
a víš, že k tobě láskou plám,
až umírám,
jsi ke mně krutá dále.
To je dík za to, že mám srdce stálé?

Jestli tě však má bolest těší,
ty moje blaho,
budu zde rád dál kvůli tobě štkát
a umírat,
jen když pak aspoň chvíli
budu zas, mrtev, těm tvým očím milý.