Klubka vlny se odvíjejí mění barvu
Mrtví si tisknou ruce odjíždějí na dovolenou
Není se čemu smát
V rozkroku se hlásí nové jaro
I mnohá další netušená překvapení
Nejsou to ale žádné dlouhé mosty
Co jsme zaslechli mezi tu a tam zaparkovanými auty
Mohérové šály táhnoucí podzimem
Coby rodinné výčitky které jeden náhrobek nahrazují
      druhým
V kavárně Slavia kdysi vítaly hosty červené rybičky
Bez ohledu na budoucnost
Kabát právě sjel do šatny
Aby se po chvíli zase vynořil
A stříbrné tabatěrky už jen připomínaly
Slávu někdejších cigaret
Mrtvých lišek kolem krku
Jak se na sebe culily nad zbytkem lógru
Kdepak spalničky stačí čepice
Tenisové kurty s prošedlým obočím
Mizí jako jiskry zakutálené až na Hanspaulku
Mezi knoflíky Marie Antoinetty
Jen pohlaví dávalo tušit kde jsou ostrovy
Uhrabané cestičky Štvanice kde se rodí děti
      při jízdě vlakem
Co napoví staré mapy Vyšehradu
Nad nimiž člověk jen vrtěl hlavou
Příští Robinsoni šermující zrcátkem a hřebenem
V pustém prázdnu ulic
Zpitomělí jako bouřka
Oběma nohama v ČKD Kolben–Daněk
To co vidíte je soustruh ale také řemeslo
Tělo roztažené do všech stran
Ve stmívání biografů
Pionýrský šátek už hrál v prvním westernu jejž
      jsem viděl
Zaslechnuté slovo rodokaps naráz zpřítomnilo
      celou Ameriku
I Gary Coopera v kině Metro
Když jsme se marně snažili napodobovat jeho chůzi
Gesta prokreslená stínem který se neustále
      proměňoval
Možná se ještě jednou potkáme na přelomu století
Cyklisté Závodu míru vjeli na Stalinovu třídu
Ale než jsme přeslabikovali jejich jména
Ujížděli už Vinohradskou
Nikdo neprotestoval jako kdyby ruce byly příliš
      daleko
Jako staré polepené ohrady otevřené rány plné
      ilustrací
Krátké kalhoty prodlužovaly konec prázdnin
      Stejně jako návštěvy holičství
Pazourky tyto němé svědky naší četby
Jen Korejci se řadili do trojstupu s Kim Ir-senem
      na klopě
Byl to tradiční sobotní obřad zbloudilých džunek
Žádné sympatie jen prezervativy
Hádanky vyměněné za známky jež si ještě
      pamatovaly válku

Sám Hitler se k nám dál skláněl se svým knírkem
Třebaže byl dávno po smrti
Pozorně ukazoval co všechno je hmyz
V které almaře přežívají psí tlapky
V jiném hloučku se naopak popisovaly skleníky
Drobné polní práce jazyka
Všechny elektrické šlahouny jež kazily mládež
Tu hůl jsem prohlížel dlouho do noci
A pozoroval okna jak tiše našlapují
V psacích strojích po nedbale pohozeném kusu
      masa
Vidět znamená i stárnout