Není to ona ručka,

která mi vrhla, žel,
do srdce tolik plamenů a střel?
Teď leží bez pomoci
zde uprostřed mých dlaní
a nevyprostí se lstí ani mocí —
už se mi neubrání.
Teď mohu, Lásko, snad
trochu ji vytrestat
a za to sužování,
za každou ránu polibek jí dát.