Žil jsem — a Láska s blahou Nadějí

mě zprvu vedly cestou plnou kvítí;
teď ale Naděj prchla a mé žití,
které ji pilo, uhasíná s ní.

Už ani touha tajně plačící
nemůže vzkřísit ztracenou mou sílu;
a když ne lásky, toho cíle cílů,
tak aspoň smrti chci už dosíci.

Ó Smrti, smíre, jenž vše ztišit umí,
jsem uschlý strom, jenž listím nezašumí,
a vláha slz mě v život neprobudí.

Přijď, sladká Smrti, přijď už na mé štkání,
přijď, soucitná, a soucitnou svou dlaní
přikryj mé oči a mé zchladlé údy.