Až spatřím v tom svém rozevlátém vlasu

studený sníh a jíní řeřavět,
až světlo mého dne, teď v plném jasu,
prchne a zajde jako květ mých let,

nebudu věru při tvém krásném jméně,
ach, skrblit nadšením a chválami,
nenechám v mrazu zhasnout unaveně
ten slastný žár, jenž v srdci sálá mi.

A jsem-li dnes jak chraptivý pták slatin,
potom se ke tvým vzácným vodám vrátím
jako ta labuť, která umírá.

A jako plamen za poslední chvíle
vždy ještě jednou vzplane v plné síle,
i moje láska ještě výš pak vzplá.