Viděl jsem na vás, nebo se mi zdálo,

že vidím jasně na pobledlé záři
růží a lilií, jež máte v tváři,
že vaše srdce novou láskou vzplálo.

Tam, kde se jindy úsměv rozehraje,
slyším teď tiché, roztoužené vzdechy,
ty věrné posly lásky bez útěchy,
při kterých myslím na vánky z bran ráje.

A tak já v touze, abych pravdu věděl,
po tajích srdce slídím u vás kradí —
a přesto všecko jsem se nedozvěděl

nic než to, že jím zmítá touha mládí:
čí krása jala však tak krásnou duši,
to kromě ní, žel, nikdo nevytuší.