Tak jako plavec podle hvězd, když vzplanou,

podle dne v červáncích a podle luny,
podle mlh, které v noci stojí u ní,
anebo zase jako krev z ní kanou,

poznává počasí a bez váhání
buď prchá před bouří a před přívalem,
nebo se svěří ve svém člunu malém
nejisté štěstěně těch mořských plání,

tak i já podle proměn vaší tváře,
hned plné chmur a hned zas plné záře,
poznávám čas, kdy mám štkát a kdy jásat.

Stálejší vítr mi však nezavane,
a proto se mi vždycky znovu stane,
že musím plachtoví své touhy skasat.