Ať zvítězí už tedy osud zlý,

musím-li jednou padnout pod bědami,
ať zvítězí a ověnčí své chrámy
mým klidem, blahem jako trofejí.

On, který vyvrátil a strhl v prach
tisíce velkých, slavných imperií,
chlubí se nyní strastmi, v kterých žiji,
a kochá se v mých krutých útrapách.

Mění snad svoji povahu a zvyky,
protože měním svůj smích v pláč a vzlyky?
A mám snad jásat, navždy zatracen?

Plač, smutná duše, plač, a tvoje slzy
nechť tekou proudem, jenž se stane brzy
tady v tom pekle druhým Kokytem.