Prastarý bože, okřídlený Čase,

zrozený s hvězdami a se sluncem,
ty, jenž se míháš hned tam a hned sem,
ty, jenž vše boříš a vše stavíš zase,

mé srdce, které hyne plné vzdechů
a nedokáže vzdor všem snahám střást
se sebe jednu jedinou svou strast,
nemá už nic než tebe na útěchu.

Vypleň už z něho myšlenky a chtění,
zalij mé rány lékem zapomnění,
zažeň lži, které hýbou palácem,

a vynes pravdu z hloubi na hladinu
a bez závoje, beze všeho stínu
ji ukaž nádhernou a nahou všem.