Je karneval a věrní milující

halí své tváře v zrádných škraboškách
a slzy v smíchu, když tu hlaholící
za sebou pořád pobíhají v hrách.

Já se též změnil: podle přání Lásky
si rovněž beru stále nový šat
a hledím kolem na všecky ty masky
v obavách, které nechtí nikdy spát.

A pak tu s nimi pláču, zpívám, píši,
hned plný nadějí, hned plný muk,
hned v ruce meč, hned zase toul a luk.

A v duchu jsi tu i ty, pro niž dýši:
ach, kéž tvou krutost Láska smíří též
a ty mi už mé viny promineš.