První mráz

Za dveřmi     toho rána     zdechne ticho
a jeho kostnaté ručičky
praskají na chodníku.
Nastává prodlení,     přeryv,     závrať,
mizí spojitost     mezi krokem     a chůzí,
mezi startérem     a motorem,
mezi tělem     a slovem,
a děs, tento potrat příčinnosti,
přisává se     k prázdným prsům města.

Není kam.

Zdivočelí slavíci snů     pronásledují dětství.

Kdosi     vystřelí z pušky     v Bryan Parku
a projektil bloudí     mezi stromy,
stěnami,     ozvěnami     a nedůstojně
prchajícími starci,     aniž by byla
spojitost     mezi výstřelem     a smrtí,
tímto směšně křečovitým     pádem
a svíjením na opuštěné, křehké zemi.

Několik policistů     zatýká zastřeleného.

Slavíci unikají.

A nad bytím     utvrzuje se     legitimní
metafyzika
kávy Yuban,     rajského protlaku
a páry od úst.