Rockefellerovo centrum

Podivný paranoidní stařec
(jak si představujete
Walta Whitmana?)
přechází na červenou
Pátou Avenui,
a s tichými kletbami
a s tichým pobzukováním
pokračuje přes chodník,
vstupuje na mramorovou stěnu
a kráčí kolmo vzhůru,
hrdě vztyčen, vodorovný,
kráčí kolmo vzhůru,
aniž by nahlížel do oken,
kráčí kolmo vzhůru,
šedesáté osmé poschodí,
kráčí kolmo vzhůru

a ocitnuv se v nahodilém blankytu,
zlehka kyne a s velmi neslušným slovem
mizí, k velké úlevě
veškeré poesie.