Planeta

Přistání modulu bylo spíš havarijní.
A na planetě — jen skály spečené
a troud, života nevykřesat.

Dunění.

První však stráže byly zavražděny.
Mrtvoly zohavené ranami tesáků
zbytečně pohřbívali. Z kamenných hrobů
těla mizela hned za černého dne
a nazítří pak napadala živé.

Tu vytušili, že princip jakýsi,
a s duchem upírů, zde čeká na těla,
a mozky, myšlenky, aby jich užil
k cílům, jež jak tma, jak spin, jak smích
se vymykají všemu.

A další zadáveni byli, a další
zohavení mrtví číhali na živé.
Až posléze nebylo jasno, kdo
ještě živ je původním životem.

Planeta stála jako vytí vlků
v bezčasu zkamenělé.

Nemělo smysl stavěti se kraby.
Věděli, a ono vědělo to skrze ně.
Spravili modul a vyrazili k Zemi.
Snad ještě lidi, snad i upíři.

A není zpráv, zda vůbec přistáli.
A není zpráv, co vůbec přistálo tu.
Jsou snad jen
příznaky. A dunění.
A divná činnost mrtvých idiotů.