PROSLOV

Vystoupí CHORUS.

CHORUS:

Dva domy, oba stejně urozené,
v krásné Veroně, kam náš děj nás táhne,
zášť dávnoletá v nový rozbroj žene,
v němž rodná ruka rodnou krví vláhne.
Z osudných ledví nepřátel těch berou
pod přenešťastnou hvězdou žití svoje
dva milující, kteří sudbou šerou
v své smrti pohřbí roditelův boje.
Děj strašný lásky smrtí znamenané,
hněv rodičů, z něhož se dál hněv prýští,
až teprv zmarem dítek poustane,
dvě hodiny teď půjdou po jevišti.
A budete-li trpělivost míti,
co vadno zde, chcem snahou nahraditi.

Odejde.