Obraz třetí

Pracovna Dvorního rady.

Dvorní rada (u dveří): Jen račte dál, drahý barone Krügu.

Baron Krüg (vstupuje): Děkuju vám, milý dvorní rado. Už jsem myslel, že se k vám ani nedostanu…

Dvorní rada: To věřím; v takových dobách – Prosím posaďte se. Tyhle dny na vás kladou velké nároky, co?

Baron Krüg: Ano, značné nároky. Pravda.

Dvorní rada: Ale jsou to veliké doby.

Baron Krüg: Co? Aha, vy myslíte politicky. Ano, veliké doby. Veliké a těžké.

Dvorní rada: Pro vás jistě těžké. pane barone.

Baron Krüg: Proč myslíte?

Dvorní rada: Myslím – ta příprava na válku, která se chvála bohu zdá už nevyhnutelná – Řídit v takové době Krügovy podniky, to nemůže být maličkost.

Baron Krüg: Nu ano, pravda – Poslyšte, milý dvorní rado, myslel jsem, že bych u vás mohl složit nějakou částku… na zkoumání té bílé nemoci.

Dvorní rada: To je celý baron Krüg. I v tak velké a napjaté době myslet na vědecké účely – Pořád stejně velkorysý a spontánní. To víte, pane barone, rádi přijmeme, a pokud stačí naše síly, využijeme k dalšímu badání –

Baron Krüg: Děkuju vám. (Položí na stůl velkou obálku.)

Dvorní rada: Mám napsat kvintaci –?

Baron Krüg: Není třeba. A jak to vypadá, milý Sigelie –

Dvorní rada: – s Čengovou nemocí? Děkuju za optání, rozmáhá se nám ažaž – Naštěstí teď lidé myslí víc na příští válku než na bílou nemoc. Nálada je velmi optimistická, barone Krügu. Naprostá důvěra.

Baron Krüg: Že se ta nemoc zdolá?

Dvorní rada: Ne, ne. Že vyhrajeme tu válku. Celý národ důvěřuje v maršála, ve vás a v naše nádherné vojsko. Ještě nikdy nebyla tak příznivá chvíle –

Baron Krüg: A – doposud se nenašel žádný lék –

Dvorní rada: Ne, dosud ne. Jenom ten Galénův prostředek. Pracuje se ovšem usilovně dál –

Baron Krüg: A co ten váš bývalý asistent – Prý se k němu nemocní jen hrnou. Říká se, že léčí tu nemoc metodou kliniky Lilienthalovy –

Dvorní rada: Docela obyčejný humbuk, pane barone. mezi námi, není na tom zhola nic. Jsem rád, že jsem se toho chlapíka zbavil.

Baron Krüg: Nu, tak to je snad všechno – Mimochodem, co dělá ten… doktor Galén?

Dvorní rada: Léčí své chudé. To víte, je to jen demagogické gesto – ale léčebné výsledky ten potřeštěnec má –

Baron Krüg: Bezpečné?

Dvorní rada: Bohužel, skoro na sto procent. Ještě dobře, že naše veřejnost je tak rozumná. Ten blázen Galén si myslel, že může svým lékem vydírat… pro svou nesmyslnou utopii. A vidíte, nejde za ním skoro nikdo… totiž z vyšších vrstev. Mezi námi, policie nenápadně zjišťuje, kdo k němu chodí – Tady se ukázalo, jak je naše veřejnost vlastenecká; tak říkajíc bojkotuje celého Galéna i s jeho zázračným lékem – Podivuhodné, že?

Baron Krüg: Ano, velmi. Doktor Galén ovšem zásadně odmítá… léčit bohaté, ne?

Dvorní rada: Prosím vás, takový fanatik! Ještě štěstí, že tu je ten mládenec, co u mne býval asistentem; celá lepší klientela se k němu hrne houfem – říká se, že si od nás odnesl Galénův tejný předpis – Výsledky sice nemá žádné, ale zato praxi – kvetoucí. A o Galénovi se už skoro neví; zapadl mezi ty své chudé – a fantazuje dál o věčném míru – Jako lékař bych řekl, že by měl být ošetřován v nějakém ústavu pro duševně choré.

Baron Krüg: Tedy za těch okolností… se nedá proti bílé nemoci dělat nic, ne?

Dvorní rada: Dá, barone. Chválabohu dá. Právě v posledních dnech se mi poštěstilo docílit… přímo skvělého úspěchu; teď už můžeme doufat, že se nám brzo podaří omezit další šíření Čengovy nemoci.

Baron Krüg: To rád slyším, milý Sigelie. Opravdu, velmi rád… A čím, prosím vás –

Dvorní rada: Je to zatím přísně důvěrné, ale – Zkrátka v nejbližších dnech vyjde nařízení, které zavede povinnou izolaci takzvaných malomocných. To je mé dílo, pane barone. Sám maršál mně slíbil, že se o věc zasadí. – To je největší úspěch, kterého se dosud proti Čengově nemoci na světě dosáhlo.

Baron Krüg: Ano, je to jistě… krásný úspěch. A jakou izolaci myslíte…

Dvorní rada: Tábory, pane barone. Každý nemocný, každý, na kom se ukáže bílá skvrna, bude dopraven do střežených táborů –

Baron Krüg: Aha. A tam se nechá pomalu umřít.

Dvorní rada: Ano, ale za lékařského dozoru. Čengova nemoc je nákaza, kterou každý nemocný roznáší dál. Musíme proti tomu chránit – nás ostatní, milý barone. Každá sentimentalita by byla přímo zločin. Kdo by se pokusil z tábora uprchnout, bude zastřelen. Každý občan nad čtyřicet let se měsíčně podrobí povinné lékařské prohlídce. Nákaza Čengovou nemocí bude potlačována násilím. Jiné záchrany není.

Baron Krüg: – – Máte asi pravdu, milý Sigelie. Škoda, že se vám to nepodařilo dřív.

Dvorní rada: Ano, škoda; s tím hloupým Galénovým lékem jsme ztratili trochu času; za tu dobu se nám ta bílá nemoc rozmohla – Svrchovaný čas uzavřít ty nemocné mezi ostnaté dráty; a nedovolit pak ani jedinou výjimku –

Baron Krüg (vstane): Ano. Hlavně nedovolit ani jedinou výjimku. Děkuju vám, milý dvorní rado.

Dvorní rada (vstane): Je vám něco, barone? Dovolte –

Baron Krüg (rozhrne si košili na prsou): Kdybyste se podíval, milý Sigelie –

Dvorní rada: Ukažte, proboha! (Obrací ho k světlu a prohlíží baronovu hruď. Dotýká se jí nožem na papír.) Necítíte nic? (Po chvilce ticha:) Můžete se ustrojit, pane barone.

Baron Krüg: – – Je to – –?

Dvorní rada: Zatím se nedá říci – jen bílá skvrnka – Patrně pouhá dermatóza –

Baron Krüg: A vy mi radíte –

Dvorní rada (s bezradným gestem): Kdyby šlo nějak přimět doktora Galéna – aby pana barona vyšetřil –

Baron Krüg: – Děkuju vám, Sigelie. Ruku vám – nemám podávat, že?

Dvorní rada: – – Nikomu, barone Krügu. Nikomu už nepodat ruku.

Baron Krüg (ve dveřích): A říkáte, že to nařízení… o izolaci nemocných… vyjde v nejbližších dnech? – To tedy musím zařídit,… aby v mých továrnách… zvýšili výrobu ostnatých drátů.

Opona