Obraz pátý

Pracovna Maršálova.

Pobočník (vejde): Pan baron Krüg.

Maršál (píše u psacího stolu): Ať vejde.

(Pobočník uvede Barona Krüga a zmizí.)

Maršál (píše): Sedněte si, milý barone. Hned jsem hotov. (Položí pero.) Tak, kamaráde, k raportu. Jen seďte, milý Krügu. Zavolal jsem si vás, abyste mi dal osobně zprávu – Jak si stojíme?

Baron Krüg: Dělali jsme, co jsme mohli, Vaše Excelence. Propočítali jsme všechny možnosti –

Maršál: A výsledek –?

Baron Krüg: Nejsem ještě spokojen. Osmdesát těžkých tanků denně –

Maršál: Místo žádaných šedesáti pěti?

Baron Krüg: Ano. Dále sedm set stihaček denně, sto dvacet bombardovacích letadel – Tady by se měla výrobní kapacita ještě hodně zvýšit. Nebudeme vyrábět jenom pro nás –

Maršál: Ovšem. A dál?

Baron Krüg: S municí je to slušné. Můžeme dodat o třicet procent víc, než žádá hlavní štáb –

Maršál: A plyn C?

Baron Krüg: Jakékoliv množství. Včera se nám s ním stala nehoda – Praskla v jedné dílně nádobka –

Maršál: Kolik mrtvých?

Baron Krüg: Všichni. Čtyřicet děvčat a tři muži. Smrt byla – okamžitá.

Maršál: Smutné, ale jinak krásný výsledek. Gratuluju, milý Krügu.

Baron Krüg: Děkuju, Vaše Excelence.

Maršál: Tedy tak dalece by bylo vše připraveno –

Baron Krüg: Ano, Vaše Excelence.

Maršál: Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout. Mimochodem, co dělá váš synovec?

Baron Krüg: Děkuju, Vaše Excelence, je zdráv.

Maršál: Slýchám o něm – od své dcery. Tak se mi zdá, kamaráde, že mezi námi dvěma… se naváže příbuzenský svazek, co?

Baron Krüg (vstane): Byla by to pro mne veliká čest, Vaše Excelence.

Maršál (vstane): A pro mne upřímná radost, Krügu; už proto, že nebýt vás, nebyl bych se stal, čím jsem teď – To se nezapomíná, příteli.

Baron Krüg: Byla to jen má povinnost, Vaše Excelence. Dělal jsem to pro vlast; bylo to… v zájmu mého průmyslového koncernu.

Maršál (jde k němu): Pamatujete se, Krügu, jak jsme si podali ruku, nežli jsem tehdy… vytáhl se svými vojáky proti vládě?

Baron Krüg: Pane maršále, na takové dny se nezapomíná.

Maršál: Nu tak, starý příteli, podejme si ruce i teď… před větším a slavnějším tažením. (Podává mu obě ruce.)

Baron Krüg (couvá): – – Já nemohu Vaší Excelenci podat ruku.

Maršál: Proč?

Baron Krüg: Vaše Excelence, já jsem… malomocný.

Maršál (couvne): Můj bože! – – Krügu – byl jste u Sigelia –?

Baron Krüg: Byl.

Maršál: A co –

Baron Krüg: Poslal mne… k doktoru Galénovi. Tam jsem… také byl.

Maršál: A co řekl Galén?

Baron Krüg: Že se mohu do čtrnácti dnů vyhojit –

Maršál: Chválabohu! Ani nevíte, jak jsem rád – Nu tak vidíte, kamaráde, budete zase zdráv!

Baron Krüg: Ovšem splním-li jednu podmínku.

Maršál: Krügu, splňte ji! Já vám to sám nařizuju – My vás příliš potřebujeme, barone Krügu; ať to stojí co chce – Jakou podmínku máte splnit?

Baron Krüg: …Jen to, že zastavím ve svých továrnách výrobu válečného materiálu.

Maršál: – – Ah tak. Tedy ten Galén je opravdu blázen.

Baron Krüg: Snad. V očích Vaší Excelence jistě.

Maršál: A ve vašich očích ne?

Baron Krüg: Pan maršál promine, ale já se na to dívám… z trochu jiné stránky.

Maršál: Krügu, to přece je vyloučeno, aby vaše továrny zastavily dodávku –

Baron Krüg: Technicky to nemožné není, Vaše Excelence.

Maršál: Ale politicky ano. Musíte přimět Galéna, aby na tépodmínce netrval –

Baron Krüg: Jeho jediná podmínka je… mír.

Maršál: Dětinství! Nemůžeme si dát vnucovat podmínky od nějakého… utopisty! Podívejte se, Krügu – Povídáte, že by vás do čtrnácti dnů uzdravil? Řekněme, že byste na těch čtrnáct dní zastavil výrobu válečného materiálu – Pravda, bylo by to hodně nemilé, ale co dělat! Ohlásili bychom, že je to mírové gesto – – že činíme ještě jednou pokus řešit mocenské nesnáze dohodou – Ano, pro vás bych to udělal, Krügu. A jakmile budete zdráv –

Baron Krüg: Děkuju Vaší Excelenci. Ale nebyla by to poctivá hra.

Maršál: Kamaráde, ve válce nezáleží na poctivé hře.

Baron Krüg: To vím, Excelence. Ale Galén není tak hloupý – Může léčení protahovat –

Maršál: Pravda, bude vás mít v rukou. – Tak řekněte, Krügu, co myslíte vy sám –

Baron Krüg: Vaše Excelence, dnes v noci jsem byl rozhodnut… přijmout Galénovu podmínku.

Maršál: Krügu, to je šílené!

Baron Krüg: Ano, strach je šílený, Vaše Excelence.

Maršál: Vy se tak bojíte –?

(Baron Krüg krčí bezmocně rameny.)

Maršál (usedne za stůl): To je tedy… bohužel… velmi těžká věc.

Baron Krüg: Maršále, kdybyste věděl… To je tak odporný pocit, když člověka proniká strach… až do konečků prstů… Fuj! Fuj!… Já pořád vidím sebe sama,… jak křičím za ostnatými dráty… Ježíši Kriste, pomozte mi někdo! Kriste bože, copak se nikdo nesmiluje –

Maršál: Já vás mám rád, Krügu. Já tě mám rád, člověče, jako vlastního bratra. Co mám s tebou dělat?

Baron Krüg: Udělejte mír, Excelence… Udělejte mír! Spaste mne, spaste nás všechny… (Sváží se na kolena.) Maršále, zachraňte mě!

Maršál (vstane): Vstaňte, barone Krügu!

Baron Krüg (zvedne se): Prosím, Vaše Excelence.

Maršál: Barone Krügu, musíte zvýšit výrobu válečného materiálu. Nejsem spokojen s čísly, která jste mi uvedl. Víc, víc, rozumíte?

Baron Krüg: Podle rozkazu, Vaše Excelence.

Maršál: Očekávám, že svou povinnost k vlasti splníte do poslední tečky.

Baron Krüg: Ano, Vaše Excelence.

Maršál (jde k němu): Na to mi dáte svou ruku.

Baron Krüg: Ne, maršále! Jsem malomocný!

Maršál: Já se nebojím, Krügu. V tom okamžiku, kdy bych se bál, přestanu být… vůdcem. Vaši ruku, barone Krügu!

Baron Krüg (podává mu váhavě ruku): Maršále,… podle rozkazu.

Maršál: Děkuju vám, barone Krügu.

(Baron Krüg se vypotácí ven.)

Maršál (zvoní).

Pobočník (objeví se ve dveřích): Prosím, Vaše Excelence.

Maršál: Musíte mi najít doktora Galéna.

Opona