Zpěv o Maurce Zaidě

Nedlouho před koncem 11. století se přihodilo na jihu poloostrova něco podobného jako kdysi, když přišli Mauři do Španěl. Maurský král Amutamiz, který vládl jako vazal dona Alfonsa v Seville, nechtěl už přihlížet neustálému růstu Alfonsovy moci a obrátil se o pomoc do Afriky, kde byla říše saharských kočovníků, maurských Almoravidů. Almoravidé, proslulí válečníci, se vylodili ve velikém počtu na březích poloostrova; avšak dříve, než se vrhli proti severu, chtěli si podmanit Maury, kteří se stali vazaly kastilského krále. Pod vedením svého panovníka Yúsufa, tou dobou už sedmdesátiletého, zaútočili proti Amutamizovi a oblehli Sevillu i další města, mezi nimi zejména Córdobu. Tu spravoval tehdy Amutamizův syn; když viděl, že se Almoravidé blíží, poslal celou svou rodinu a všechny své poklady do hradu Almodóvaru, který dal krátce předtím silně opevnit. Avšak bylo už pozdě, útočníci se vrhli s velikou silou proti Córdobě a dobyli jí.

Král Amutamiz přikázal, aby k němu co nejdříve přišla krásná Zaida, která se tou dobou ukrývala na hradě Almodóvaru a patřila do královské rodiny. Když Zaida přišla, maurský panovník ji poprosil, aby se vydala za kastilským králem donem Alfonsem a odevzdala mu správu mnoha hradů a pevností ze severních oblastí Amutamizova království; aby to však učinila jen pod jednou podmínkou, že si ji totiž don Alfonso vezme za ženu.

Maurka vyslechla ta slova s utajovanou radostí, neboť si už dávno krále dona Alfonsa velmi oblíbila; ačkoli ho nikdy v životě neviděla, mnohokrát slyšela vyprávět v písních o jeho statečnosti, odvaze i moudrosti a zamilovala se do něj.

Když se na ni teď Amutamiz obrátil s tak neobvyklou prosbou, shromáždila rychle sedm tisíc maurských urozenců a vydala se s nimi do Kastilie, vyhledala krále a přednesla mu svou žádost.

Donu Alfonsovi se krásná Maurka zalíbila; není divu, vždyť byla doopravdy krásná, vlasy a oči měla černé jako noc a její kůže byla bělejší než sníh na vrcholech hor. I učinil z ní svou druhou ženu; Zaida přijala jméno Isabela a dala po čase králi syna – jediného, který se z královy krve narodil.

Pro Amutamize však už bylo pozdě. Almoravidé zaplavili celé království sevillského panovníka jako příval a obsadili i hraniční oblasti jeho země, celé údolí veliké řeky Guadalquiviru s hrady a pevnostmi, jež chtěl Amutamiz darovat kastilskému králi. Nešťastnému maurskému vládci zůstala jen dvě města – Sevilla a Carmona; to bylo všechno, co si zachoval z celého království.

I nezbylo donu Alfonsovi nic jiného, než aby znovu shromáždil všechny své věrné a přivolal každého, kdoko li mu mohl pomoci v boji proti novému nebezpečí; a právě tenkrát se smířil i se Cidem, Ruyem Díazem z Bivaru.