Zpěv o Sanchovi II. a obležení Zamory

Když umíral král Fernando řečený Velký, rozdělil zemi svým třem synům: nejstaršímu Sanchovi dal Kastilii a Navarru, mladšímu Alfonsovi dal León a Asturii, nejmladšímu Garcíovi dal Galicii. Na dvě královské dcery, doňu Urraku a doňu Elvíru, už nezbylo nic.

Jakmile se o závěti doslechla doňa Urraca, shromáždila sto žen své družiny a vydala se s nimi za otcem. V královském paláci sestoupily ženy z mezků a hlasitě naříkaly, nejvíc ze všech však plakala doňa Urraca.

Tehdy přijel na královský dvůr také Cid, věrný bojovník krále Fernanda. Doňa Urraca ho vyhledala a v pláči ho prosila, aby jí pomohl. Cid se vydal proto ke králi; když se před ním objevil, zvolal nejstarší z královských synů, don Sancho:

„Otče, žádám vás, dejte něco také Cidovi! Ať mu dáte cokoli, zaslouží si to.“

Král nabídl Cidovi jedno své hrabství, avšak Cid odmítl a řekl:

„Pane, zapomněl jste, že máte ještě dvě dcery. Proč jste nedal nic doni Urrace? Vezměte donu Alfonsovi město Zamoru, jistě uzná, že vaše rozhodnutí je spravedlivé; dejte pak Zamoru své dceři!“

Don Alfonso souhlasil a král přidělil doni Urrace město Zamoru, doni Elvíře pak dal město Toro. Potom shromáždil všechny své děti a prosil je, aby ve všem naslouchaly bedlivě Cidovi a jeho radám. Když mu slíbily, že tak učiní, král zemřel.

Brzy po jeho smrti však nejstarší z bratrů – teď už král Sancho II. – porušil otcovu závěť a zbavil postupně všechny své sourozence jejich území. Oblehl i město Zamoru, jež patřila do té doby doni Urrace. Cid, který žil na královském dvoře, se teď ocitl ve službách nového krále.

Když don Sancho postavil před městem tábor, dívá se vzhůru na vysoké skály, na nichž stojí městské hradby, a napadá ho, že se nikdy nebude moci nazývat španělským králem, dokud se nestane pánem Zamory. Pošle Cida za svou sestrou s nabídkou, aby mu město vydala výměnou za jiná kastilská města, avšak doňa Urraca se nejdříve poradí se svým vychovatelem Ariasem Gonzálem i s dalšími rádci a nabídku odmítne.

Don Sancho tedy obléhá s Cidovou pomocí město. Obyvatelé Zamory znají Cidův věhlas a pokusí se Ruye Díaze zničit; jednoho dne napadne Cida patnáct nejodvážnějších bojovníků ze Zamory, ale Cid nad nimi zvítězí.

V městě se rozmáhá hlad, obléhající jsou nemilosrdní. Obležení se tedy uchýlí k proradné lsti: vyberou ze svých řad jednoho urozence, jmenuje se Bellido Alfonso, a ten se v přestrojení vydá do tábora Kastilců. V sedle svého koně se přiblíží až ke královu stanu a usmrtí dona Sancha kopím; potom se pomalu a nenápadně vrací zpátky.

Když míjí Cidův stan, Cid ho spatří a zeptá se ho, co dělá král. Bellido Alfonso se vyleká, už myslí, že je prozrazen, a dá se na útěk. Cid tuší zradu, vyskočí na neosedlaného koně a ujíždí za prchajícím. Pronásleduje ho až k městským hradbám; tam se však v poslední chvíli otevře brána a Bellido Alfonso se zachrání.

V táboře Kastilců nastane veliké zoufalství a všichni se obávají, co bude dál. Brzy nato přijíždějí k Zamoře bratr zabitého, don Alfonso; stal se teď novým králem a pánem celé země. Všichni se obávají jeho hněvu, neboť don Sancho ho připravil o dědictví – o království leónské. A všichni teď přísahají novému vládci věrnost – všichni až na Cida, který žádá, aby nový král nejdříve sám přísahal, že nemá vinu na bratrově smrti. Don Alfonso splní jeho žádost a podrobí se starému zvyku, přísahá na svou nevinu, ale i když pak Cida přijme na královský dvůr a prokazuje mu vysoké pocty, nikdy už nezapomene, co se stalo před hradbami města Zamory.