Z kronik byl rekonstruován i jeden z nejvýznamnějších hrdinských zpěvů starého Španělska: je to Zpěv o sedmi infantech z Lary, z něhož se zachovalo jen asi pět set veršů a celek musel být pracně sestaven podle zápisů kronikářů.

Také Zpěv o sedmi infantech z Lary – podobně jako Píseň o Cidovi – měl historický základ. Skutečný příběh se odehrál za kastilského hraběte Garci Fernándeze na konci 10. století, kdy byly boje s Maury na denním pořádku. Tehdy bylo v boji na almenarské pláni poblíž řeky Duera zabito sedm bratrů; pozůstatky padlých jsou dodnes uloženy v jejich rodném městečku Salas, v zapadlém horském údolí oblasti Lary, kde byla tehdy v 10. století hranice s Maury.

Koncem 11. či začátkem 12. století vzniklo první zpracování této události, autor hrdinského zpěvu se však omezoval jen na vylíčení zrady, boje a smrti sedmi infantů; zpěv získal v nejširších vrstvách takovou oblibu, že si lidový požadavek spravedlnosti brzy vynutil novou podobu starých událostí, nebo spíš přídavek – potrestání zrádce. Tento rozšířený zpěv se pak objevil v Obecné kronice. Celkem se našly v kronikách i jinde stopy tří hrdinských zpěvů na téma tohoto dávného příběhu, který patřil k nejznámějším a nejstarším středověkým příběhům vůbec.

Autor v něm zachytil nejenom skutečnou událost, ale i něco dalšího, neméně významného: totiž základní rysy společnosti, uprostřed které žil; tak se ze Zpěvu o sedmi infantech z Lary stalo svědectví. Je to velmi přesný obraz mravů těch dávných časů, mravů často příkrých a tvrdých; protože je to však obraz živý, zachycuje nejenom temné stíny, ale i barvy světlejší a jasnější: proti hlouposti a nenávisti tu stojí věrnost, přátelství a čest, proti předsudkům obětavost a touha po spravedlnosti. V postavách některých urozenců zachytil autor velmi kriticky záporné vlastnosti mnoha feudálních pánů a jistě tím promluvil svým posluchačům doopravdy ze srdce.

A to všechno jsou důvody, proč byl Zpěv o sedmi infatech z Lary ve své době tak nesmírně oblíben zejména u lidového obecenstva.