Století, jež uplynulo od chvíle, kdy se objevila Píseň o Cidovi, znamenalo období vrcholného rozkvětu španělské hrdinské písně. Od poloviny 13. století se však začíná všechno měnit.

Především se začíná měnit španělská společnost.

Boj proti Maurům spojil všechny její složky společnými zájmy, ale základní problémy uvnitř společnosti odstranit nemohl. Rekonquista znamenala veliký vzestup šlechty, která při zpětném dobývání poloostrova nesmírně zbohatla. Její zájmy se teď začínají srážet se zájmy králů i s potřebami lidových vrstev.

Šlechta vyvlastňuje svobodné rolníky, kteří osídlili nově dobytá území, a snaží se rozšířit svou moc tak tvrdě, že na mnoha místech selské obyvatelstvo povstává se zbraní v ruce. Drobní zemané se bouří nejen proti vyšší šlechtě, ale i proti církvi, která si vymohla na králi za účast ve válce proti Maurům mnoho výhod. Šlechtu jako vládnoucí hospodářskou sílu země ohrožuje i prudce rostoucí hospodářská moc měst.

Období, které zahrnuje druhou polovinu 13. století a 14. století, je vyplněno tak prudkými a urputnými boji, že nejednou znamenají téměř občanskou válku. Tyto spory jdou tak dcdeko, že se rekonquista zastavila vlastně na celá dvě století.

Po bitvě u Las Navas de Tolosa (1212), po dobytí Córdoby (1236) a Sevilly (1248) potřebují vítězové upevnit výsledky svých výbojů a zorganizovat správu země. To je další důvod přestávky v bojích.

Jako se mění společnost, mění se i povaha hrdinských zpěvů. Hrdinská epika se začíná vzdalovat historické skutečnosti; události, které líčí, jsou z velké části smyšlené. Stále silnější vliv má francouzská hrdin­ská píseň. Napomáhají tomu množící se sňatky mezi španělskými a francouzskými urozenými rody, velký vliv má i takzvaná Francouzská cesta, která se táhne od francouzských hranic do nejslavnějších poutních míst na severu poloostrova. Mnozí francouzští poutníci se usazují podle této cesty a vytvářejí celé obce; se svými pány přicházejí i zpěváci a šíří vliv francouzských hrdinských zpěvů.

Dokazuje to například hrdinská píseň ze 13. století, Zpěv o Ronces­valles. Zachovalo se z něho pouhých sto veršů, byl to však jistě zpěv mnohem rozsáhlejší. Hlavním pilířem francouzské hrdinské epiky byl Zpěv o Rolandovi, věrném rytíři krále Karla; Roland velel zadnímu voji svého pána, byl v pyrenejském průsmyku Roncesvalles zradou přepaden a zabit. Také španělský Zpěv o Roncesvalles líčí tuto událost, i když tak činí osobitým způsobem; navíc klade větší důraz na ostatní bojovníky Rolandovy družiny než na Rolanda samotného.

Na poloostrově se však zdvíhá i vlna nesouhlasu s francouzským vlivem. Projevem tohoto nesouhlasu je na příklad zpěv o legendárním hrdinovi Bernardu del Carpio, vymyšleném od začátku až do konce. Také tady sice autor vypravuje o bitvě v proslulém průsmyku, Rolanda však neporazí Mauři, ale – Španělé v čele s Bernardem del Carpio. Píseň se staví proti francouzskému vkusu i tím, že se vrací ke staré formě krátkého vyprávění, jež bylo dřív pro španělskou hrdinskou epiku příznačné.

Do tohoto období patří i další významný hrdinský zpěv – Báseň o Fernánu Gonzálezovi, jež vypravuje o bojích skutečného kastilského hraběte Fernána Gonzáleze proti Maurům a jeho snaze dosáhnout nezávislosti Kastilie, o jeho střetech s Leónem a s Navarrou. Fernán González žil v 10. století, pod jeho vedením se spojilo několik malých hrabství a vytvořilo Kastilii – pozdější nejsilnější stát poloostrova.

Báseň byla napsána v polovině 13. století novým dvorským stylem, který byl v této době na šlechtických dvorech tak oblíben. Báseň však nebyla určena urozeným posluchačům; je to velmi pravděpodobně jen přepis staršího a ztraceného zpěvu, jehož charakter se rýsuje pod novým zpracováním velmi zřetelně a o jehož existenci víme z kronik. V této době se církev pokoušela proniknout výrazněji mezi lid a to byl i důvod nového zpracování oblíbeného zpěvu o Fernánu Gonzálezovi podle požadavků církevní propagandy: autorem tohoto zpracování nebyl žakéř, ale nejspíš jakýsi mnich z kláštera San Pedro de Arlanza. Styl i přístup autorův však tvoří jen velmi vnější nános, pod kterým se jasně a zřetelně rýsuje původní ztracený zpěv s jasnou kresbou charakterů, s výrazným líčením události a zejména s velmi silným prvkem kastilského vlastenectví. A tak je i příběh o Fernánu Gonzálezovi dalším významným svědectvím svého času.

Vydejme se proto po stopách staré a ztracené písně.