Variace I

Je-li mlčení
jen pohřbívání sebe sama?

Neplač nad otevřeným oknem
cibule a hrách jež pod ním pěstuji
přespříliš vzroste a vezme si tě

Spatřil jsem kohoutí hlavy a drápy
v jedné zemi na schodech chrámu
Jen přináší-li takový sen štěstí

Mé zdi jsou příliš blízko jedna druhé
stojím-li před zdí
cítím jak mě vzadu pozoruje druhá zeď

A neodvažuj se do tmy
aniž bys přinesl úlovek
Lidé se velmi bojí o vše své
drží-li kdo příliš
osekej onu věc i s prsty

Nikdy mi nebylo smutno
nikdy jsem neplakal
neustále jsem šťastný slyšíš
a neustále se směji jako kretén

Padly mi do očí jabloňové chloupky
nevidím jako ostatní ryby
dělám chybu že ve vodě zavírám oči

Jenom mi nezáviď
vozíme tu kamení
už mi nerozumí ani psi a jíl