Variace XXVI (dedikace)

Jemuž sadař odmítá i spadlá jablka
Jenž stárne u lihových kamen útlosti
Jemuž odcházejí lásky jako zuby a vlasy

Jemuž sny nepřinesly štěstí
jenž ví příliš než aby v sobě nezabíjel peří
jehož nemine polední slunce
jehož míjejí pohlazení a kroky

Jenž má trochu masa dvě oči slabé srdce

Jemuž lhostejná bolest zahřívá prsty
Jehož zaříkají střehouce krovy a děti
Jemuž děkují jen penězi a chlebem

Jenž prchá v kruhu jako třínohá kočka
Jenž polyká jazyk jako kámen

Jenž si kdysi přával
jenž zapomíná

Jenž i neumírá křiče jen žalostně a tiše