Variace VII

Pospíchám travičskými kroky
Rychle zabij vše své
kterýkoliv verš může být poslední

Nezanechte nadějí
někdy bude totéž
někdy vstoupíš dvakrát do jedné a téže řeky
Někdy nezemřeš

Zoufej si Pohovoř si se mnou
jez rychle mé srdce
neboť to velmi bolí

Neměla jsem šťastné dětství
Otec bil matku něžnými slovy
a mne líbal řemenem

Máš hlas jako když se seká dříví
Mám velkou srdcezelenou bolest
Přečti mi verše hlavou dolů

Také ryby se milují a nenávidí
pouze nevýslovně

Nechoď jí na oči jdi jí na nervy
Nedráždi ji pod rukavicemi
Nepamatuj si ji

Naše zima taje
v řekách hustě plove
mýdlová špína z pilátských rukou

Nepoznávej mě   nemám už hodné oči
neumím psát světlotiskem