Variace XII

Nemohu si zvyknout
Vlasy mi tu vstávají
od načaté snídaně
Chtěl bych odejít kamkoli cokoli žít

Odřízni se   nevis na mně očima
nevis mi na očích

Říkal jí   Kouříš až to práská dveřma
Říkala moc piješ
piješ mi krev

Je tu šíleně k zalknutí
a připadám si jako v blázinci
říká nám náš dvorní psychiatr dr Q.

Ale nezoufej si tak nahlas
Jsem s jedinou nadějí:

Jednou si přijdeme na chuť
jednou se budeme žrát
po kouscích od vlasů k vlasům

Jen zbude-li dost zubů
i na lebeční kosti
na ty především