Svět hrdý nezatouživ bavit,
přátelství uctívaje jen,
jak tebe, druhu, nepozdravit
darem, jenž tebe důstojen
by byl, hodnější duše krásné,
tvé duše, vroucí svatým snem,
poezie živé i jasné,
v níž prostotu vždy tušil jsem.
Prozatím ale teplou rukou
ber tento soubor pestrých hlav,
polosměšných a položalných,
prostonárodních, ideálných,
psaných jen, jak bych rukou máv,
zrozených ze snu, z bezesnosti,
jak opadlý, nezralý chtěl věk,
postřehů chladné rozumnosti
a hořkých srdce poznámek.