ONĚGINOVO ALBUM

Má skvěle okované rohy,
zlacené stříbro z obou stran,
na každé stránce nákres mnohý
a každý list tu počmárán.
Tu čáry máry; mezi nimi
text s myšlenkami rozumnými,
portréty, jména, písmena
a tajné značky zejména,
jichž smysl k rozluštění svádí;
nu slovem — pohled na žurnál,
do něhož duši vyléval
Oněgin za dnů svého mládí,
zápisník, z něhož citovat
vám na ukázku budu rád.

1

Pomlouvají mě, sotva snesou,
protivný v kruhu mužů jsem.
Dívky, ty přede mnou se třesou,
kruh dam zří na mě úkosem.
A proč? Že lidé pouhé plesky
za skutky považují už,
že hlupcům nesmysl zní hezky,
že hlouposti ctí mnohý muž,
že otevřenost vroucích duší
nicotnost samolibců ruší
či směšná je, a na obtíž
že volný rozum bývá spíš.

2

Hraběnky –ové bojíte se,
povídala nám Líza K.
Pochmurný N. v to hlas svůj nese:
Hraběnky –ové bojíme se   jako vy asi pavouka.

3

V koránu leccos zdravého je:
„Modli se před snem, dítě moje!
Cti Boha! Střež se křivých cest!
Svár s hlupci neplodný vždy jest!“

4

Lísteček doubrav, polní květy
v kavkazské řece zkamení.
A stejně v světském mámení
pohyne něžný cit náš lety.

5

Šestého. U V. tancovali.
Veliký sál, však nával malý.
R. C. jak anděl krásná je:
jak svobodně si vésti umí!
V úsměvu, v očích, plných dumy,
co něhy, snů jí zahraje!
Povídala mi (nota bene),
že zítra jede k Selimeně.

6

Večer mi říkala R. C.:
„Už dávno jsem vás chtěla vidět.“
— Proč? — „Říkali, že běs prý jste
a že vás budu nenávidět.“
— A zač? — „Za ostrý rozhovor
a za to, že vším pohrdáte,
že všechny za hlupáky máte.
Než tohle vše je mimo spor.
Smějte se mi, či buďte vděčný —
vždyť vůbec nejste nebezpečný!
A slyšel jste snad dříve už,
že… že jste velmi dobrý muž?“

7

My dary rodné mateřštiny
— varuje vážný mudrc lid —
jsme pro obratný jazyk jiný
nechali nesmyslně tlít.
Milujem hříčky cizích básní,
nad cizím slovem Rus se zasní
a nečtem vlastních, ruských knih. —
Kde jsou však? Jenom hodně jich!
Kam šli jsme nejdřív pro poznání,
kde poprvé nás vzrušilo?
Kde, odkud rost duch rodných plání?
Kde připravil se na dílo?
Ne v divočině překladové,
ne v plísni Spisů papírové,
kde ruský duch, to víte, že   jen veteš přemílá a lže.

8

Mráz se sluncem! Modř z nebe padá,
však našim dámám nenapadá
sejíti ven a nad Něvou
se blýsknout chladnou krásou svou.
Sedí, a nadarmo je volá
břeh vysypaný pískem zdola.
Východ byl moudrý v zvyku svém
a nezazlím to předkům ani:
narodily se pro harém,
pro stín nevolných stěn ty paní.

9

Byl u V. — R. C. odcházela,
jak zefír lehká bezmála.
A na prosby nic nedala.
Šla za ní hlučná tlupa celá,
i já jsem běžel jako pták
za odaliskou mladou tak.
Poslední zvuk, poslední větu
z těch úst já ještě slyšel jsem.
Oděl jsem černým sobolem
ramena bělostnější květů;
pak zavinout jí přes uši
jsem zelenavou šálu pádil.
Před petrohradskou Venuší
dav zamilovaných jsem řadil.

10

… já mám vás rád… etc.

11

Dnes tedy představili mi ji.
Pozoroval jsem manžela.
Barví si vlasy docela.
Z hodnosti rozumem se míjí.