Vlak s vězni

Stojí to za prvním skladištěm
Běžte se tam na To podívat
Já musím odtud Někam Pryč
To je jedno

Některé z nich prý už poznali
Zkuste to také Kdopak ví   Vždyť je pane patnáct stupňů mrazu
Dokud jsou poznat
Nebudou

Je pane dobrých patnáct stupňů zimy
Kolem nich všude železo a mráz
A oni ještě křičí po vodě
Pro ně je léto Smrti

Kulaté hlavy přes okraj nekrytých uhláků
V hlavách jsou oči V očích nic
Jen aby viděli z vagónů
Ti menší stoupají na něco
Na Něco

Mají tam zmrzlé:

Copak vy tady
Zato my   My slyšeli jsme ruské
Kanóny

S dozorcem S posledním
Dá se trochu mluvit
Přes špásovnou ženskou
Za cigarety
Před chvilkou tu ubil pažbou pušky
Jednoho co začal řvát a zpívat

Zpíval že je z Ostravy z Ostravy
Zpíval že je doma
Pozdravte mi mé rodiče
Tam za nadjezdem
Rožák číslo dvacet
             A copak vy tu                Ale my                Po nás jdou ruské
             Kanóny

On jediný byl při sobě a zpíval

Všichni mu začali nadávat
Ve čtyřech jazycích
Znělo to jako skřehot ptáků zimy
Neboť oni toho shora vidí příliš
Než aby se nestyděli krákat
Lidskou řečí

On jediný byl při sobě a zpíval

Teď leží Leží u koupelny
Na druhém konci
Perónu
Nahý a tichý Stále stejný
Jen něco víčka
Zvedlo mu

Vlak začne ztěžka odjížděti
A on se dívá
Upřeně
Na mladé starce Staré děti
Nežli s ním couvnou
Ke stěně

Pak chňapající ruce z vozů
Chabnou a začnou
Mávati
Smrt vzbudila se při lomozu
A vraždí mrazem
Na trati

A zas Co vy tam
Zato my   Po nás jdou ruské
Kanóny