Kdo je dlouhá léta nemocen
Kdo je dlouhá léta nemocen
Přestane nakonec myslet na svou nemoc
Navečer když stiskne knoflík lampy
Vejdou k němu jak dvě přítelkyně
Hnědé rozptýlené světlo s horečkou
Je to velmi jednoduchá věc
Všechno kolem něho už je nemocí
Horečka vypravuje
Za jedné z dálných cest námořních
Nikdo nebyl se mnou na palubě
Na noční vlny řídce padal sníh
Ubohý mokrý Ale přece sníh
Což samo o sobě je zvláštním pocitem
Slyšela jsem pod sebou volati o pomoc
Mladého muže
Kterého jsem tolik milovala
A který tonul v tomto nevýslovném moři
Ale jeho řev byl krásný Třikrát krásný
A na noční vlny řídce padal sníh
Ubohý Mokrý Ale přece sníh
Že jsem si odešla nahoru do kajuty
Že jsem si odešla z jeho života
A usnula tak lehce
Jako se zasouvá svazek nových básní
Do nějaké malé knihovničky
A myslím že smysl té příhody
Byla ta příhoda sama
A lampa Altová lampa dodala usmívavě
Zapomněla jste mne ovšem zhasnout
Leč jinak opravdu smysl té příhody
Byla ta příhoda sama
Kdo je dlouhá léta nemocen
Přestane nakonec myslet na svou nemoc
O horečkách svých už neví téměř ani
Ale my přece známe krále Babylónu
Kteří přepadali země sousedních národů
Protože jejich proslulé zahrady
Byly vždy pečlivě zavodňovány
A nikdy nebyly suché
Takže ani jemu se nemusí věřit
Víc než je třeba
Jednou se mu naneštěstí stane
Že je pozván k někomu a někam
Trochu se tančí
Okny v bílých rámech dokořán je vidět
Město spící na měsíčném svahu
Malá Manetová má už trochu rozmazaná ústa
A všichni jsme tak trochu zamilovaní
Tak trochu
Stříbročerné večerní šaty žen
A sítě které jsme vytáhli s úlovkem hlubinné ryby
Krása je věc čistě náhodná
Hyne náhlou změnou vodních vrstev
Hyne náhlou změnou vrstev lidí
A pak se chorý náhle rozpomene
Že si byl zapomněl
Nějakou malou
A jistě stříbrnou věc
Tam někde v hudebním pokoji
A odejde pro ni ačkoliv ví ze všech nejlépe
Že než se navrátí
Hovor se sedmkrát obrátí
Z Tolstého na ni a na svícny
Ze svícnů na deště dále
Od dešťů na sny
A ze snů o patro níže
Na tu kropenatou mrchu s ústy
Jako cejch
V hudebním odlehlém pokoji
Stojí zlatá harfa a klavírní křídlo
Jako vycpaní ptáci klasické hudby
Plameňák Mozart
Hrochův Beethoven
Klasická hudba je tady ptačí a zvířecí
A velice vycpanou záležitostí
Chorý stiskne knoflík stolní lampy
Vejdou k němu jak dvě přítelkyně
Hnědé rozptýlené světlo s horečkou
Horečka vypravuje
Za jedné z dálných cest námořních
A lampa Altová lampa dodává usmívavě
Leč jinak smysl té příhody
Byla ta příhoda sama
A on cítí bolest pod žebry
Slyší zvuk záclony
Strhávané z kroužků
A když se navrátí mezi ně Vidí že nepatří mezi ně
A oni podivně mlčí a uvědomují si
Že vlastně tu praskají parkety
A už ho nikdy víc nepozvou