Dívka která léčí květiny

Dívka která léčí květiny
Otec je chirurg Ona jen dochází k matce
Za týden dvakrát
Na cestě ze školy

Proto je něžná Proto její duše
Má ony tajemné odlesky nástroje
Nástroje spícího na černém sametu
Který byl odeslán na jméno jejího otce
Z jedné z těch zámořských univerzit

Vznikl tam pověstný dutý háček s jehlou
Kterým se dostane zaživa k srdci
Líp než čím jiným

A sedm podřadných ďáblů s měkkýma rukama
Smyslilo kýchavý gumový balónek
Prašivku Ovoce marnosti
Aby se tím lépe dostala zaživa —

Aby se tím lépe dostala zaživa
K mému srdci

Někdy mi vypráví hledíc přímo do mne
Ale tak vzdáleně Protože zelené křeslo
Je její původní hlubinou
Někdy mi vypráví o slečně azalce
Jejíž stvol zlomený čistě a dobře
Teď právě léčí

(Hlubinný hlase!
Myšlenko!
Vodo z úst!)

Připjala malinkou dýhu
Obratnost Ale ta jiná
Než v rukou zkušených dámiček
Svlékajících opilého muže
Svlékajících zlomeného muže

Prstýnek z lýka A co přidá do prsti?
Blaženství v záři chlorového slunce
Z plováren plných těl v ohni
Sušené zoufalství

Jakýsi zápach hrající jak sval
Zvedá se v slovech a ulétá —
Ušlechtilost
Montgolfiéra v podobě krávy
Ulétá

Dívka která léčí květiny
Otec je chirurg Bydlí v nízkém domě
Na předměstí posvátného ticha
Zejména za dlouhých deštivých dnů
Listonoši zatláčejí mrtvé oči zvonků
Zmáčené akáty a černé klobouky chodí

A neděle je A je odpoledne
A lidé nejsou

Dívka která léčí květiny
Otec je chirurg Bydlí v nízkém domě
V zahradě drnkává umělý potok
Mohutné stromy visí celou svou
Stařeckou tíhou
Z berlí
A třesou listím hlav

Pěnkava kloktá Nadýmá se vztekle
Řve Jitřní okna se otvírají
S klapotem Bude se větrat

První ranní vejce naklepnuté lžičkou
Život uvařený za tři minuty

Náhle se provalí záplava žlutého bahna
Pomalu hrozivě budou se zdvíhat
Bytosti zobáků v kořeni uskřípnutých
(Že chtěly vyzobat vyďobat miláčkové)
Bytosti s očima v temeni hlavy
(Hle vše je minulost Žije se na starých bubnech!)
Bytosti s obojky na kterých těžce už   Přece však dá se číst Ještě — a   Buď Trvej Zjevuj se Navěky
Stvoření při chůzi šplouchající jako
Nedělní vozíky s pivem
Ve městě pro cizí:
Praskání pěny a praskání snových cév
Naplní prostory novými bitvami
Jakých svět dosavad nezažil

Dívka která léčí květiny
Je krásná Více Je umělá
Odporné gesto s jakým se zavrtává
Do hnědých vlasů!
             Je slyšet luskání!

Vší všeho krásna podobného krásnu
Suchý zvuk hadích břich moci podobné moci
A všechno v ní Kolem ní Před ní a za ní   Je duté!
             Luskání!

Zašly světadíly
Nebylo jich škoda
Popraskaly hráze Popukaly řeky
Co po nich
Města jak strupy se odloupnou
Ze zdravé kůže
A nebude lítosti

Jeden svět nový a za všechny
Ten který chňapá a pěje a smrdí
Zvedá se v břiše a kručí když tancuje
Leží když miluje Trápí se z radosti

Jeden svět bez útlých bylinek
Umělých potoků Háčků v živém srdci
Jeden svět bez blbé kvákající něhy
Bez lásky která se podobá
Bez moci jež se jen podobá

Svět jenž se nepodobá
A jest
Chci míti tady