1848

Jsem ovšem mlád, jen vím to z knih,
čím byl nám Bach a Metternich
             pro historii dneška,
a ještě ke mně doniká
i bolest dnů těch veliká,
             jich atmosféra těžká.

Ten režim břitký, nepravý
však pomohl nám ku zdraví,
             jak v Hellmuthu se dočtem,
neb v důsledku i příčina,
že lepší fáse počíná
             vždy trapným letopočtem.

Jsem ovšem mlád a zřím-li snad
mdlý nyní obrys barikád,
             tím vinno asi čtení
a stará vášeň veškerá,
jak na hladině jezera
             jen chabé zrcadlení.

Mdlý odraz všeho nejistý,
zřím táhnout v plucích gardisty
             při vření bubnů sporém,
zbraň chladně kmitá všeliká
a nahé srdce dotýká
             se těchto uniforem.

Mí otcové, mí dědové,
po první frási jalové
             jste vytrhnuli směle,
mně dosud nejdou do hlavy
ty kalné vaše představy
             o zvycích nepřítele.

Já nejsem cynik, nikoli,
však odmítám jen s nevolí
             se kořit malým věcem
a dráždí mne dnes pohříchu
do údivu i do smíchu
             váš poměr s Windischgrätzem.

Je mrtev otec, mrtev děd,
co zemřelo, hrob nedá zpět,
             smrt práva svého bdělá.
Jsem soucitem k svým slovům štván
a cítím v prsou hukot ran,
             jak na Hradčanech děla.