Degradace

Trudná zpráva kormutlivá
prošla listy denní,
že jest svatý otec Pius
vydal prohlášení,
z jehož znění závažného
lidem vidno tu je,
proč se počet svatých, světic
rázně omezuje.
Neboť, soudí v argumentech
smutná tato bula —
mnohá pleva mezi světci
se nám vyskytnula,
povýšená na svůj prestiž
čistě jenom z bludu,
a teď v pravém slova smyslu
jen je pro ostudu.
Usuď — lide, je-li názor
nestranný, či stranný,
vzata byla v pochybnosti
svatost jedné panny.
Nač bych tajil věc, jež může
v bule býti čtena,
je to květ všech rajských květů,
svatá Filoména.
Padla, padla přebohužel
slova tato klatá,
že ta ženská vůbec není
ani žádná svatá!
Že sám papa v zlatém Římě
pro gaudium smíšků
odnímá jí z moci práva
živnostenskou knížku,
neboť prý by znamenala
po rozumu čistém
velké mravní otřesení
pro avanční systém.
Proč a zač, já věru nevím,
netvrdím nic více,
nežli co je rozhodnuto
v této encyklice.
Suďme sami, je ten názor
nestranný či stranný?
Čekají nás, pane bože,
horší ještě rány!
Vždycky halil národ český
závoj víry vonný,
drželi jsme jak se patří
v zemi na patrony.
Na Václava ovšem nejvíc,
na Vojtěcha taky,
jen kult Jana z Nepomuku
býval všelijaký.
Při něm se tu v Čechách ovšem
na to ohled béře,
že není tak, jak ti druzí,
zhola bez soupeře.
Vždy jsme byli pamětlivi
jejich dobrých prací,
ku příkladu zavádění
blahých kongregací.
A tak dále… Kdož by vyčet
rejstřík svatých skutků,
který při jich jmenování
vzat byl za pohnutku.
Každý Čech už od zrození
duchem jich byl ovát
a teď se má jejich svatost
znovu revidovat.
Jestli — tento, vskutku byli,
čím se býti vidí,
vůbec všechna akta zpátky!
Jací jsou ti lidi?
Tenhle skandál každé srdce
krutým šípem raní,
cožpak stojí český svatý
ve při bez zastání?
Odjakživa bez ochrany
jdeme na své pouti!?
Lide český, mnohověrný,
nedej zahynouti!