Pro lásku

Já zemru, řekl útlým hlasem,
dál hoře svého nesnesu,
však slova ta se neobešla
bez strojeného přednesu.

O zemru, řekl ujec starý
k své příliš mladé neteři,
kdež ona stála s bílým pasem,
jak první růže na keři.

Ta slova čiré lyričnosti
„smrt pro lásku i pro krásu“
jsou prostě vzata z almanachu
ve bledém modrém atlasu.

Tu ptáci v parku slabě pěli
i v javoru i na buku,
neb lásku znali odedávna,
jak bílou jeho paruku.

Já zemru láskou, řekl útle,
však zřel, jak růže ztepilá
na líci měla uštěpačnosť,
jež v almanachu nebyla.