Korutanské malversace

Taková jest, temná zemi, všecka tvoje nádhera,
gigantické ledné hory, zasmušená jezera,
na kterých je zrádný přísvit, pohled hlubin smrtící,
salaše na velkých výších, vystavené vichřici,
ozónu i slunce žehu, mlze, bouři, lavině,
tím mi, zemi Korutanská, imponuješ jedině!
Nelze ovšem zatajiti jistý podiv hluboký,
spontánní cit katolický jaké plodí pokroky.
Lid tvůj z náboženství vzešlý, k prsu církve přisátý,
jak se učí hospodárně spořit svoje dukáty,
pod ochranou duchovenstva co strážného anděla,
vzniká v lidu probuzeném spekulace veselá.
Blah, kdo doufá, v moci vyšší nikdy naděj neztratí,
nebe bude pronikavě Raiffeisenkám žehnati.
Korutansko, zemi temná jako vnitřní Afrika,
nejen horstvem, jódlováním příroda tvá vyniká,
není jenom kraj tvůj luzný na kamzíky bohatý,
neproslul jen kretinismem, protěží a volaty,
k jiným věcem významnějším zdá se býti zvolený
lid tvůj přísně náboženský s nahatými koleny.
Oddávám se plným právem labužnické naději,
že si získá značnou slávu největšími zloději
ze řad tvojich mravních vůdců, přistrojených v klerice.
Proslavíš se v celém světě, zemi temná, velice!